Jen málokterá historická technická památka je zároveň tak samozřejmou součástí běžné dopravy. Věšadlový krytý most přes Zdobnici u Pekla nad Zdobnicí vznikl v roce 1840 a dodnes po něm vede silnice III/3194. Když se k němu návštěvník vydá od železniční stanice, čeká ho nejen zajímavá stavba, ale také klidné údolí řeky s připomínkami někdejšího řemeslného a průmyslového života.
Most z roku 1840, který nezůstal muzeálním exponátem
Most je dlouhý přibližně 17,2 až 17,3 metru a široký asi 6,2 metru. Právě šířka je na něm mimořádná – turistické materiály jej řadí mezi nejširší dřevěné mosty svého druhu v České republice. Přesnější je však mluvit o historickém dřevěném mostě s ocelovými konstrukčními prvky, protože jeho původní podoba byla v průběhu let upravena.
Rozhodující zásah přišel v roce 1982, kdy most prošel generální opravou. Původní podélné dřevěné trámy tehdy nahradilo šest ocelových nosníků profilu I. Díky této úpravě mohl most dál sloužit automobilové dopravě, aniž by ztratil charakter kryté dřevěné stavby. Jde tak o názorný příklad toho, jak lze historickou konstrukci udržet v provozu, i když musí vyhovět nárokům moderního používání.
Co znamená věšadlová konstrukce
Nosnou část tvoří dvě lichoběžníková věšadla vysoká přibližně 3,25 metru. Právě podle tohoto konstrukčního řešení dostal most své označení. Věšadlový systém rozkládá zatížení do bočních nosných rámů, které jsou u krytého mostu chráněny dřevěným pláštěm. Návštěvník tak nevnímá pouze jednoduchý přechod přes vodu, ale promyšlené technické dílo, jehož jednotlivé části mají jasnou stavební funkci.
Na mostě zaujmou i detaily, které nejsou na podobných stavbách běžné. Boční stěny mají podélné bednění, zatímco u řady dřevěných mostů bývá bednění uspořádáno svisle. Pozornost upoutá také zabudované žaluziové okno. Krytý prostor díky němu nepůsobí jako zcela uzavřený tunel a konstrukce získává osobitý vzhled.
Údolí, kde voda poháněla práci
Most nestojí v krajině náhodou. V jeho okolí se nachází zaniklá soukenická valcha a bývalý mlýn, tedy místa spojená s využíváním síly Zdobnice. Řeka zde nebyla jen přírodním prvkem, ale také zdrojem energie pro řemesla a provozy, které po dlouhá desetiletí ovlivňovaly podobu údolí.
Administrativně leží most v katastrálním území Peklo nad Zdobnicí, které náleží městu Vamberk. Právě spojení technické památky s vodním tokem, mlýnským prostředím a železniční tratí dává výletu širší rozměr. Nejde jen o fotografii zajímavého mostu, ale o krátké setkání s krajinou, v níž se prolínaly doprava, řemesla a každodenní život.
Pěšky od nádraží a s ohledem na provoz
Nejpraktičtější přístup nabízí železniční stanice Peklo nad Zdobnicí. Město Vamberk uvádí pěší trasu, která vede od stanice přes věšadlový most směrem na Hradisko. Celý okruh měří přibližně šest kilometrů a překonává převýšení 108 metrů; úsek mezi stanicí a mostem je vhodný také pro inline brusle.
Protože most stále patří silnici III/3194, je třeba počítat s projíždějícími automobily. Prohlídka by měla probíhat s respektem k dopravě a bez zbytečného vstupování do vozovky. Zážitku to ale neubírá – právě skutečnost, že po konstrukci stále jezdí auta, činí z mostu živou technickou památku, nikoli pouze zakonzervovanou připomínku minulosti.
S místem se spojuje také tradovaná zpráva o akademickém malíři Antonínu Slavíčkovi. Podle turistických materiálů měl v roce 1909 při koupání ve Zdobnici pod mostem utrpět cévní příhodu a následně ochrnout na polovinu těla. Protože tato událost není v dostupných podkladech doložena primárním historickým pramenem, je vhodné brát ji jako místní tradici. Samotný most však nabízí dost důvodů k návštěvě i bez ní – svou historií, konstrukcí a polohou v půvabném údolí Zdobnice.