U Kochánova nedaleko Světlé nad Sázavou roste dub, který má v příběhu zdejší krajiny zvláštní roli. Stál vedle srubu malíře Jaroslava Panušky a umělec jej často zachycoval ve své tvorbě. Panuškův dub tak není jen památným stromem, ale také živou připomínkou místa, odkud malíř pozoroval krajinu Vysočiny.
Strom vedle malířova srubu
Jaroslav Panuška se narodil roku 1872 v Hořovicích. Studoval na pražské Akademii výtvarných umění, nejprve u Maxe Pirnera a později u Julia Mařáka. Jeho dílo zahrnovalo krajiny i fantaskní a bájné motivy. V Kochánově našel prostředí, které mu nabízelo přírodu přímo za prahem a stalo se důležitou součástí jeho života i práce.
V roce 1923 koupil v Kochánově pozemky a les a nechal si tam postavit srub. Právě u něj rostl dub, který maloval opakovaně. Vztah stromu a malíře je proto neobvykle konkrétní: nejde jen o krajinný motiv podobný místu, které by umělec mohl navštívit, ale o strom z bezprostředního okolí jeho domova.
Panuška v Kochánově také zemřel, a to 1. srpna 1958. K jeho životu se tak váže nejen tvorba inspirovaná zdejší krajinou, ale i samotný závěr jeho života. Dub připomíná, jak se může obyčejný prvek venkovského prostředí stát součástí osobního i kulturního příběhu místa.
Vysočina jako domov i námět
Panuškův dub lze vnímat jako svého druhu živý model. Strom, který malíř vídal zblízka, se vracel do jeho obrazů a zachoval tak spojení mezi konkrétním místem a uměleckým pohledem. Návštěvník dnes může stát u stejného krajinného motivu, který Panuška znal z každodenního života. Nemusí přitom hledat velkou památku ani rozsáhlý areál; zajímavost spočívá právě v jednoduchosti tohoto setkání.
Malíř pocházel z Hořovic, ale v Kochánově si vybudoval zázemí a tvořil v krajině, která se stala jeho domovem. Uváděné údaje o tom, kdy se zde trvale usadil, se rozcházejí. Pevně doloženým bodem je rok 1923, kdy koupil pozemky a začal budovat své zázemí. Při vyprávění o jeho pobytu je proto opatrnější držet se tohoto data než přesně určovat počátek trvalého bydliště.
Památný strom a místní vzpomínka
Město Světlá nad Sázavou řadí dub mezi památné stromy na svém území. Toto označení se týká samotného stromu; nejde o přírodní památku. Místo přitahuje pozornost především propojením přírodního prvku s osobností malíře, jehož život a tvorba jsou s Kochánovem spojeny.
S dubem se pojí také vyprávění, že Panuškova rodina vložila malíři do rakve zelenou větvičku ze stromu. Jde o místní tradici, nikoli o nezávisle potvrzenou historickou skutečnost. I tak ukazuje, jak silně se strom zapsal do paměti lidí, kteří si Panušku a jeho pobyt v Kochánově připomínají.
Jak se k dubu vydat
Dub stojí u silnice ze Světlé nad Sázavou směrem na Lipnickou Dobrou Vodu; při jízdě tímto směrem jej původní turistický popis umisťuje po pravé straně. Jde o lokalitu u silnice, nikoli o návštěvnické zařízení. Podklady nepotvrzují zvláštní parkoviště ani další zázemí, proto je vhodné počítat s tím, že zastávka vyžaduje ohleduplnost vůči provozu i okolí.
Nedaleko vede žlutá turistická značka z Lipnice nad Sázavou k vlakové zastávce Mrzkovice, nevede však přímo kolem stromu. K dubu je třeba z trasy odbočit a konkrétní postup je rozumné před cestou ověřit v aktuální mapě. Výlet lze pojmout jako krátké zastavení při poznávání okolí Světlé nad Sázavou a Lipnice: u jednoho stromu se tu potkává krajina, místní paměť i příběh malíře, který si Vysočinu zvolil za svůj domov.