Bílkův dům v Chýnově je zároveň obydlím, ateliérem i sochařským dílem. František Bílek jej navrhl a postavil roku 1898 na pozemku svých rodičů. Nešlo o jeho rodný dům, ale o první vlastní zázemí, které si vytvořil pro život a práci. Stavba dodnes působí, jako by v ní umělec chtěl propojit každodennost s představami o přírodě, člověku a duchovním světě.
Dům jako součást tvorby
Na první pohled zaujme střídmá, téměř kubická hmota s mansardovou střechou. Bílek ji oživil dřevěnými prvky a režným, neomítaným zdivem. Do fasády zasadil světlé štukové reliéfy, přírodní motivy a nápisy s biblickými i kosmologickými významy. Dům tak není jen kulisou pro vystavená díla: jeho vlastní podoba je součástí toho, co návštěvník poznává.
Figurální kompozice na průčelí lze číst jako alegorii lidského života. Jedna odkazuje k mládí, další k dospělosti a třetí ke stáří a konci života. Jejich náměty doprovázejí nápisy Jsme přikryti, Země nám mluví a Náš skon. Bílek zde nepřidával ornament pouze pro ozdobu; fasáda nabízí obraz člověka, který je součástí přírodního řádu a zároveň hledá duchovní smysl.
Ateliér, obydlí i letní útočiště
Prostor domu odrážel rozdílné potřeby umělce. V levé části se nachází vysoký sochařský ateliér, zatímco pravá sloužila jako obydlí. To mělo v každém ze dvou podlaží dvě obytné místnosti. Bílkův pracovní prostor a soukromý život se tu tedy ocitly pod jednou střechou – v domě, který si navrhl podle vlastních představ.
Na vzniku stavby se finančně podílela malířka Helena Emingerová prostřednictvím Zdenky Braunerové. Bílek se do Chýnova vracel také po konfliktu s Josefem Václavem Myslbekem. Místní prostředí a blízkost přírody mu poskytovaly tvůrčí zázemí; v jeho práci se prolínaly náboženské myšlenky s přírodními motivy. K významným raným dílům z této etapy patří velký Krucifix, na němž pracoval v letech 1896 až 1901.
Co uvidíte uvnitř
Dnešní expozice přibližuje více vrstev Bílkovy práce. Zahrnuje díla s husitskou tematikou, model Husova pomníku v Táboře i reliéfy z pozdějšího období. K vidění jsou také ukázky nábytku, který umělec navrhoval. Instalace připomíná jeho přátelství s Juliem Zeyerem a Otokarem Březinou i spolupráci s chýnovskými hrnčíři.
Dům později sloužil také jako letní sídlo umělcovy rodiny a Bílek zde strávil poslední měsíce života. Od roku 1990 jej spravuje Galerie hlavního města Prahy. Návštěva tak nabízí nejen pohled na jednotlivé exponáty, ale i představu o prostředí, v němž se umělcův život a tvorba setkávaly. K prohlídce je možné využít bezplatného audioprůvodce v češtině nebo angličtině.
Pokračování na chýnovském hřbitově
Procházku po Bílkových stopách lze završit na nedalekém hřbitově. Umělec je zde pohřben a jeho hrob zdobí monumentální plastika Modlitba nad hroby. Na hřbitově jsou také další náhrobky spojené s jeho tvorbou. Návštěvník tak může vnímat, jak se motivy a sochařský jazyk z domu přenášejí do prostoru, který má pro Bílkovu osobní i uměleckou historii zvláštní význam.
Bílkův dům najdete na adrese Údolní 133 v Chýnově. Nemá bezbariérový přístup a návštěvní režim se může měnit; před cestou je proto vhodné ověřit aktuální informace u Galerie hlavního města Prahy. Samotný dům i navazující hřbitov tvoří smysluplný výlet pro každého, koho zajímá, jak se v českém prostředí může architektura stát osobní výpovědí.