Jen málokteré místo v Česku ukazuje průmyslovou výrobu v tak úplném obrazu jako Dolní oblast Vítkovic. Na jednom místě se zde potkávaly těžba černého uhlí, výroba koksu a hutnictví. Právě výrazná silueta těžních věží, komínů a vysokých pecí dala vzniknout přezdívce Ostravské Hradčany.
Nejde přitom o samostatnou historickou památku ani o jednu konkrétní vyhlídku. Označení se vztahuje k panoramatu a širšímu industriálnímu celku, který je dobře viditelný z různých částí Ostravy. Přirovnání k pražským Hradčanům se podle turistických materiálů objevilo už za první republiky, kdy panorama Dolních Vítkovic připomínala série poštovních známek s pohledem na pražský hradní komplex.
Výroba propojená do jediného areálu
Historie Vítkovic jako průmyslového centra se začala psát v roce 1828 založením železáren. O osm let později zde byla zapálena první vysoká koksová pec v habsburské monarchii. Důl Hlubina vznikal od roku 1852 v těsném sousedství železáren, což nebyla náhoda: uhlí z dolu mohlo přímo směřovat k dalšímu zpracování.
Výrobní řetězec měl několik navazujících kroků. V dole se těžilo uhlí, v koksovně se z něj vyráběl koks a ten následně sloužil ve vysokých pecích při výrobě surového železa. Pro návštěvníka je dnes cenné především to, že jednotlivé části tohoto procesu nezmizely odděleně, ale dochovaly se v pozoruhodné prostorové souvislosti.
Ukončení těžby v Hlubině spadá do roku 1992. Výroba surového železa v Dolních Vítkovicích skončila v roce 1998, po 162 letech provozu. Za tu dobu zde vzniklo přibližně 90 milionů tun surového železa. Rozsah někdejšího podniku je patrný i bez čísel: stačí se postavit pod vysoké pece nebo k těžní věži a sledovat, jak velkou část městské krajiny průmysl utvářel.
Panorama z města i pohled z výšky
Dálkový pohled na areál nabízí jiný zážitek než jeho návštěva. Z věže Nové radnice se industriální silueta ukazuje v širším kontextu Ostravy, jako výrazná připomínka hornické a hutnické minulosti města. Další pohled se otevírá například ze střechy kampusu Ostravské univerzity u Černé louky.
Kdo chce vidět Ostravské Hradčany z bezprostřední blízkosti, měl by zamířit přímo do Dolních Vítkovic. Dominantou areálu je Bolt Tower, vyhlídkový objekt vzniklý přestavbou vysoké pece číslo 1. Komentovaná trasa vede částí vysokopecního závodu, zahrnuje jízdu skipovým výtahem, roštové lávky ve výšce přibližně 70 metrů a pohled do nitra pece.
Výstup není jen krátká cesta k fotografii. Součástí trasy bývá výjezd zhruba do 36 metrů a následné zdolání 90 schodů na Bolt Tower. Při vhodných podmínkách pokračuje prohlídka sestupem po dalších schodech. Trasa proto není bezbariérovou vyhlídkou a její průběh může ovlivnit počasí i bezpečnostní opatření.
Hlubina se proměnila v kulturní čtvrť
Celý areál získal v roce 2002 status národní kulturní památky. O několik let později začala systematická proměna opuštěného průmyslového prostoru. Od roku 2007 ji zastřešuje Sdružení Dolní oblast VÍTKOVICE a od roku 2012 se veřejnosti postupně otevíraly nové funkce i jednotlivé objekty.
Bývalý plynojem dnes slouží jako multifunkční aula Gong. Z někdejší energetické ústředny vzniklo interaktivní muzeum a v areálu přibyly také vzdělávací a kulturní provozy. Dolní Vítkovice dnes hostí výstavy, koncerty, festivaly i programy pro školy, aniž by se přitom snažily industriální minulost překrýt.
Samostatnou atmosféru má důl Hlubina, který funguje jako kulturní a vzdělávací čtvrť. Dochovala se zde těžní věž s budovou, historické koupelny z roku 1899, provozní objekty, vrátnice i požární bazén s vodotryskem. Právě tyto méně nápadné stavby připomínají každodenní provoz dolu a práci lidí, kteří do něj přicházeli.
Co čekat při návštěvě
Areál Dolních Vítkovic se nachází v ostravské části Vítkovice a nabízí několik různých způsobů, jak místo poznat. Lze si projít veřejné prostory, navštívit Gong či interaktivní expozice, případně zvolit komentovanou prohlídku vysokopecního závodu s výstupem na Bolt Tower. Na prohlídky i do vybraných provozů je vhodné rezervovat si místo předem, protože kapacita skupin je omezená.
Ostravské Hradčany tak stojí za návštěvu nejen jako fotogenická silueta. Jsou ukázkou toho, jak může průmyslová památka zůstat čitelná i po zániku původní výroby a zároveň získat nové využití. Nejprve je možné pozorovat její obrysy z města, potom sejít mezi pece, věže a důlní objekty a pochopit, jak přesně zdejší výrobní svět fungoval.