V lesním prostoru nad říčkou Klabavou se dochovalo místo, které na první pohled nemusí působit nápadně. Mezi stromy u Nové Hutě však leží rozsáhlé mohylové pohřebiště z pravěku. V jeho hlavní části dnes archeologové evidují 113 dochovaných mohylových náspů. Původní rozsah byl podle památkového popisu ještě větší a čítal přibližně 125 mohyl.
Lokalita je spojována s Dýšinou, zasahuje však do širšího území v okolí obce a podle vymezení také do katastrů Smědčic a Chrástu u Plzně. Právě proto se v odborných materiálech objevuje označení Dýšina–Nová Huť. Pro návštěvníka je podstatné především to, že jde o archeologicky cennou krajinu, nikoli o klasicky upravený památkový areál.
Les ukrývá hroby staré tisíce let
Většina mohyl pochází ze střední doby bronzové, přibližně z období mezi lety 1600 až 1300 před naším letopočtem. Některé nálezy ale dokládají, že pohřebiště nebylo využíváno pouze v jediné době. Objevily se zde také stopy mladší doby bronzové a pozdější nálezy spojované s pozdní dobou halštatskou až časnou dobou laténskou.
Mohyly vznikaly navršením hlíny nebo kamene nad pohřbem. Dochované náspy mohou mít průměr zhruba 10 až 20 metrů a jejich výška dosahovala až dvou metrů. V současném lese se však jejich podoba liší. Některé jsou dobře patrné, jiné mohou snadno splynout s okolním terénem nebo být narušené pozdějším využíváním krajiny.
Archeologické výzkumy zde probíhaly už od 80. let 19. století. Přibližně polovina mohyl byla v širší oblasti prozkoumána. Z hrobů pocházejí keramické nádoby, bronzové zbraně a šperky, ale také několik zlatých předmětů. Tyto nálezy pomáhají přiblížit nejen pohřební zvyklosti, ale i společenské rozdíly a řemeslnou úroveň tehdejších komunit.
Proč se počty mohyl liší
Rozdíl mezi čísly 125 a 113 není chybou, ale odráží odlišné způsoby popisu lokality. Přibližně 125 mohyl označuje původní rozsah pohřebiště uváděný v památkovém popisu. Údaj 113 se vztahuje k náspům, které jsou dnes evidovány v hlavní části lokality Nová Huť.
Do celkového obrazu je navíc třeba započítat také okolní pohřebiště. Některá z nich byla v minulosti výrazně poškozena nebo zničena těžbou železné rudy. Rozsáhlé mohylníky pod Velkou skálou a u osady Horomyslice se dochovaly jen částečně, případně zanikly úplně. Dýšina a její okolí tak představují území, kde se pravěká archeologie soustřeďuje ve výjimečné hustotě.
Pravěké mohyly a staré úvozy v jedné krajině
Výjimečnost místa nespočívá jen v počtu mohyl. V jižním cípu lokality jsou v terénu patrné také výrazné úvozy, které klesají směrem ke Klabavě. Pravděpodobně vznikaly jako středověké nebo novověké cesty a připomínají, že zdejší les nebyl nikdy zcela oddělený od lidského pohybu.
Při procházce tak lze vnímat několik historických vrstev najednou. Na jedné straně jsou tu pohřební náspy z doby bronzové, na druhé straně pozdější cesty, které po staletí spojovaly jednotlivá místa v krajině. Lesní prostředí navíc ukazuje, jak mohou archeologické památky přežívat mimo zastavěná území, často bez výrazných staveb nebo informačních tabulí.
Výprava pro ty, kdo chtějí číst v krajině
Mohylové pohřebiště se nachází ve vzrostlém smíšeném lese a nemá běžné návštěvnické zázemí ani upravený archeologický areál. Pro orientaci lze využít navigační bod vedený v Archeologickém atlase Čech; uváděný přístup vede od jihozápadu. Na místě je třeba počítat s tím, že ne všechny mohyly budou snadno rozpoznatelné.
Návštěva proto není výletem za jednou dominantou, ale spíše tichým hledáním stop v terénu. Vyplatí se postupovat po existujících cestách, nevstupovat do náspů ani případných výkopů a respektovat ochranu archeologické lokality. Kdo má rád místa, kde historii neukazují vitríny, ale samotná krajina, najde u Nové Hutě pozoruhodný příběh Plzeňska: pohřebiště staré tisíce let, pozdější cesty i les, který všechny tyto vrstvy dodnes ukrývá.