Jen málokteré místo v české krajině dokáže tak výrazně spojit historii města, techniku a sportovní emoce jako trať Ecce Homo ve Šternberku. První zprávy o závodním využití zdejší silnice pocházejí z roku 1905. Samostatný závod nesoucí název Ecce Homo se podle pořadatele uskutečnil v roce 1921. Od té doby se podoba závodění několikrát proměnila, tradice však ve Šternberku pokračuje dodnes.
Jméno podle soch u silnice
Název trati není náhodný. Ecce Homo je latinské označení pro „Ejhle člověk“ a odkazuje k náboženským sousoším Ježíše Krista, která stojí u silnice a na vrcholu stoupání. Jedna ze soch na kopci je datována rokem 1748. Historické místo tak dostalo jméno, které dnes znají motorističtí fanoušci v celé Evropě.
Ve 20. století se závodní program ve Šternberku měnil. Vedle jízd do vrchu se v určitém období konaly také okruhové závody po vybudování spojení směrem k Lipině. Tato etapa trvala podle dostupných podkladů do roku 1958, přesné členění jednotlivých historických období však vyžaduje opatrnost. Jisté je, že motoristický sport se ve městě postupně stal pevnou součástí veřejného života.
Od domácí tradice k evropskému šampionátu
Zásadní mezník přišel v roce 1981. Ecce Homo se tehdy zařadilo do mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu, dnešního FIA European Hill Climb Championship. Šternberský podnik je jediným českým závodem v tomto evropském seriálu, což mu dává význam přesahující hranice regionu i republiky.
Současná trať měří přibližně 7,8 kilometru a její vozovka má minimální šířku kolem sedmi metrů. Na první pohled jde o silnici stoupající z města, při závodě se z ní však stává náročný test techniky i jezdecké soustředěnosti. Kombinace rychlých úseků, zatáček a dlouhého převýšení neodpouští chyby. Auto musí být rychlé, stabilní a dobře nastavené pro celý průjezd, nikoli jen pro jedinou zatáčku.
Na start se staví různé typy závodních vozů – od formulových speciálů s odkrytými koly po výkonné sportovní a cestovní automobily. V ročníku 2025 pořadatel uváděl 216 jezdců z 18 evropských zemí. Traťový rekord tehdy držel italský závodník Christian Merli časem 2:39,80. Protože se rekordy mohou měnit s každým dalším ročníkem, je tento údaj nutné chápat jako stav uváděný pro sezonu 2025.
Legendární jména i návrat historických vozů
Ecce Homo není jen přehlídkou současné závodní techniky. S místem jsou spojena jména jako Eliška Junková nebo Mauro Nesti, která připomínají dlouhou historii závodů do vrchu. Od roku 1985 se ve Šternberku rozvíjí také tradice mezinárodních soutěží historických automobilů a motocyklů. Na ni dnes navazuje podnik Ecce Homo Historic.
Právě setkání minulosti se současností patří k nejzajímavějším stránkám zdejšího motorsportu. Vedle moderních speciálů mohou návštěvníci obdivovat automobily, jejichž konstrukce i vzhled připomínají jiné éry závodění. Historické vozy přitom nejsou pouze exponáty – při zvláštních podnicích se znovu vydávají na trať.
Šternberk žije závody i mimo závodní víkend
V době hlavních podniků se okolí Ecce Homo mění v rozsáhlou diváckou zónu. Do Šternberka míří fanoušci z Česka i zahraničí, město získává výraznou sportovní atmosféru a závody se stávají součástí jeho identity. Každoroční návštěvnost a dlouhá kontinuita vysvětlují, proč Ecce Homo není jen sportovní událostí, ale také důležitým symbolem Šternberka.
Historii trati přibližuje také Ecce Homo Park, stálá zážitková expozice zaměřená na závodní minulost a techniku. Nabízí možnost poznat zdejší fenomén i v době, kdy se na silnici nezávodí. Návštěvu je vhodné spojit s prohlídkou Šternberka a okolí, přičemž aktuální dostupnost expozice je dobré ověřit předem.
Samotná trať není klasickou památkou s jediným vstupem, ale dlouhým úsekem komunikace. Při závodech se mění režim dopravy, uzavírají se některé části a vymezují divácká místa. Konkrétní termíny, parkování, vstupné i bezpečnostní pokyny se proto mohou ročník od ročníku lišit. Nejlepší zážitek nabízí návštěva podle aktuálních pokynů pořadatele – právě tehdy lze naplno pochopit, proč má Ecce Homo ve Šternberku tak pevné místo v české motoristické historii.