Ražba Eliášovy dědičné štoly začala 20. července 1574, na svátek svatého Eliáše. Právě od něj získalo důlní dílo své jméno. Štola vznikla především proto, aby odváděla vodu z dolů v Rudolfovském rudním revíru, který byl spojen zejména s těžbou stříbrné rudy.
Podzemní dílo mělo původně propojit více dolů a jeho zamýšlená délka se pohybovala kolem tří kilometrů. Ražba však probíhala s přestávkami po dlouhou dobu a štola se postupně rozrůstala také o boční větve. Jedna směřovala k dolům Boží vůle, Třešně a Šalamoun, další vedla k dolům v okolí Libniče. Nešlo tedy o jedinou izolovanou chodbu, ale o součást rozsáhlejšího důlního systému.
Odvodňovací štola v krajině stříbrných dolů
Přívlastek „dědičná“ označuje štolu, která měla trvale odvádět důlní vodu a sloužit více důlním podnikům. Aby bylo podzemí větrané a práce v něm vůbec možná, byla chodba v pravidelných intervalech propojena s povrchem. Historické údaje hovoří celkem o 19 větracích šachtách. Většina z nich později zanikla nebo byla zasypána.
Jedna šachta ale přežila díky tomu, že dostala nové využití. Později sloužila jako vodárenská a dosahuje hloubky přibližně 18 metrů. Nad jejím ústím vznikla drobná kruhová stavba, která připomíná druhou, neméně důležitou kapitolu historie štoly.
Po útlumu hornické činnosti totiž podzemí nezačalo pouze chátrat. Od roku 1932 až do roku 1977 se využívalo jako zdroj pitné vody pro České Budějovice. Tuto úlohu ukončilo dokončení Římovské přehrady. Proměna z důlního odvodňovacího díla ve vodárenský objekt dobře ukazuje, jak se význam technických staveb může v průběhu staletí měnit.
Co čeká návštěvníky pod zemí
Veřejnosti je dnes přístupný jen krátký úsek původního důlního díla, podle dostupných údajů zhruba 350 až 400 metrů. Prohlídka začíná u novodobého betonového portálku na severozápadním okraji Úsilného. První část chodby je vyzděná lomovým kamenem a zaklenutá. Dál se návštěvníci dostávají do prostoru vyraženého přímo v rostlé skále.
Chodba má přibližně lichoběžníkový průřez a místy dosahuje výšky kolem dvou metrů. Trasa vede po kovových chodnících nebo ocelových roštech. Nejde o pohodlnou podzemní procházku jako v běžné turistické atrakci – přibližně polovinu cesty je podle návštěvnických informací nutné absolvovat v předklonu. Odměnou je ale bezprostřední kontakt s autentickým důlním prostředím.
Na stropě se místy objevují drobná krápníková brčka a na skalách lze spatřit sintrové povlaky. Tyto útvary nevznikly jako součást hornické práce, ale vytvořily se působením vody v průběhu času. V podzemí tak vedle stop po lidské činnosti uvidíte i pomalé přírodní procesy.
Prakticky před návštěvou
Prohlídky se podle turistických informací konají celoročně po předchozí objednávce. Termín je vhodné domluvit s předstihem, obvykle nejméně dva dny před návštěvou, a aktuální podmínky si ověřit u provozovatele. U štoly je vyhrazené parkoviště a z Českých Budějovic je lokalita vzdálena přibližně sedm kilometrů.
Do podzemí se hodí pevná obuv a oblečení, kterému nevadí chlad ani případná vlhkost. Průvodce poskytuje helmu, nepromokavý plášť a baterku. Trasa bývá průchozí suchou nohou, přesto není vhodná pro vysoké podpatky ani pro návštěvníky, kterým by vadil delší pohyb v předklonu. Celá návštěva obvykle zabere přibližně jednu až dvě hodiny.
Úsilné jako výletní zastavení
Eliášova štola není jen osamělou památkou ukrytou pod zemí. V obci a jejím okolí lze návštěvu spojit s dalšími zajímavostmi. Nedaleko vstupu stojí kašna, v širším okolí pak novogotická kaple svatého Václava z roku 1900 a usedlosti ve stylu jihočeského selského baroka.
Rudný důl Dědičná štola svatého Eliáše je od roku 1958 kulturní nemovitou památkou. Její hodnota nespočívá pouze v dochované chodbě, ale také v příběhu celého místa: od stříbrných dolů přes zápas s podzemní vodou až po zásobování města pitnou vodou. Právě toto spojení hornické minulosti, technického umu a proměnlivé role podzemí dělá z Úsilného pozoruhodný cíl nedaleko Českých Budějovic.