Stačí projít pražským hlavním nádražím a člověk může snadno přehlédnout, že mezi kolejištěm a Wilsonovou ulicí stojí jeden z nejvýraznějších secesních paláců v Česku. Fantova budova vznikla v letech 1901 až 1909 podle návrhu architekta Josefa Fanty. Praktické nádraží proměnil v reprezentativní vstupní bránu do Prahy, jejíž výzdoba měla na cestující působit stejně silně jako samotný vlakový provoz.
Dnešní cestující většinou využívají novou odbavovací halu pod úrovní ulice. Historická budova proto zůstává trochu stranou každodenního ruchu, přestože je součástí stejného nádražního komplexu a výraznou dominantou pražského panoramatu.
Od novorenesančního nádraží k secesnímu monumentu
Fantova stavba nahradila původní novorenesanční výpravní budovu z roku 1871, kterou navrhli Ignác Ullmann a Antonín Barvitius. Nové nádraží odpovídalo rostoucímu významu Prahy i proměně železniční dopravy na začátku 20. století. Architekt je pojal jako průjezdové nádraží se symetrickým průčelím, jehož střed tvoří někdejší odjezdová hala s mohutnou kupolí.
Boční křídla zakončují věžovité pavilony a celé průčelí korunuje velké půlkruhové okno s vitrážemi. Na sochařské a výtvarné výzdobě se podíleli například Stanislav Sucharda, Hanuš Folkman a Ladislav Šaloun. Nástěnné malby v císařském salonku vytvořili Václav Jansa a Viktor Stretti. Nádraží tak získalo podobu veřejného paláce, kde se spojila dopravní funkce s uměleckým řemeslem.
Co se skrývá za fasádou
Nejcennější dojem přinášejí historické interiéry. Fantův sál, centrální část původní odjezdové haly, Sloupový sál i bývalé salonky připomínají dobu, kdy nádraží nebylo pouze místem rychlého přesunu, ale také důležitým městským prostorem.
Sloupový sál původně sloužil jako čekárna a restaurace III. třídy. Čtyři pilíře jej rozdělují do devíti klenebních polí a dodnes zde lze obdivovat štukovou, malířskou i keramickou výzdobu. Pozornost zaslouží také mozaiky z rakovnické Šamotky, které ukazují, jak důležitou roli měla v secesní architektuře práce s materiálem a detailem.
Zajímavou proměnou prošel prostor plánovaný pro kavárnu Foyer Café. Původně šlo o čekárnu pro cestující I. a II. třídy. V 50. letech byl necitlivě přestropen a využíván jako nocležna a kanceláře. Při obnově mu restaurátoři navrátili dvoupatrový charakter a secesní podobu podle Fantových plánů.
Při restaurátorských pracích se pod mladšími nátěry objevil také zlacený státní znak první republiky. Je možné, že souvisel s očekávaným příjezdem Tomáše Garrigua Masaryka po vzniku Československa, jde však pouze o hypotézu, nikoli o potvrzený historický výklad.
Historie nad kolejemi
K Fantově budově patří také historická ocelová hala nad kolejištěm. Její nýtovaná prosklená konstrukce je přibližně 230 metrů dlouhá, oblouky mají rozpětí 33 metrů a hala dosahuje výšky 18 metrů. Spolu s výpravní budovou připomíná technickou i architektonickou úroveň železničních staveb své doby.
Historická budova sloužila k odbavování cestujících až do otevření nové podzemní odbavovací haly v červenci 1977. Od té doby se její původní provozní role přesunula do modernější části nádraží. Právě kontrast mezi Fantovým secesním palácem a novou halou ze 70. let patří k nejzajímavějším rysům celého areálu.
Budova, která znovu ožívá
Obnova exteriéru a střechy začala v roce 2019, na ni navázala rekonstrukce interiérů v roce 2021. První etapa se soustředila především na severní část budovy a reprezentativní sály. Restaurátoři postupně vracejí prostorům původní barevnost, nátěry, nástěnné malby i dobové osvětlení.
Historické sály nejsou běžně přístupné jako otevřená veřejná hala. Veřejnost je může navštívit při komentovaných prohlídkách, které vyžadují předchozí rezervaci. Aktuální termíny se mohou měnit podle průběhu rekonstrukce a programu. Obnovené prostory zároveň slouží kulturním a společenským akcím a některé z nich lze využít také pro pronájem.
Fantova budova je nemovitou kulturní památkou a součástí Pražské památkové rezervace chráněné v rámci UNESCO. Navštívit ji lze velmi snadno – nachází se přímo v komplexu hlavního nádraží, u stanice metra C, tramvajové zastávky Hlavní nádraží i železničních spojů. Kdo se při cestě vlakem zastaví a zvedne oči od tabule odjezdů, objeví pozoruhodné dílo Josefa Fanty, které spojuje každodenní dopravu s velkolepostí pražské secese.