Na první pohled působí Fláje jako mohutná betonová hráz sevřená krušnohorskou krajinou. Její největší pozoruhodnost se však skrývá uvnitř. Nejde o jednolitou betonovou stěnu, ale o odlehčenou pilířovou konstrukci s rozsáhlými dutinami. Právě proto je vodní dílo v katastru Českého Jiřetína považováno za jedinou betonovou pilířovou přehradu svého druhu v České republice.
Hráz, která není plná
Fláje jsou tížná betonová hráz typu Noetzli. Její konstrukci tvoří 19 pilířů a 15 tížných bloků, mezi nimiž vznikají vnitřní prostory přístupné při organizovaných prohlídkách. Řešení umožnilo snížit množství použitého betonu, aniž by stavba přišla o potřebnou stabilitu. Vzor pro projekt představovala švýcarská přehrada Lucendo z roku 1947.
Hráz je dlouhá 459 metrů, nad terénem dosahuje výšky 49,46 metru a její koruna má šířku 6,5 metru. V pravé části se zakřivuje v oblouku o poloměru 200 metrů. Při rekonstrukci v letech 1998 až 1999 byla koruna zúžena a vyloučena z běžné dopravy. Součástí vodního díla jsou také dvě spodní výpusti, třípolový korunový bezpečnostní přeliv a malá vodní elektrárna s turbínou META.
Voda pro Mostecko i Teplicko
Stavba probíhala v letech 1951 až 1963 v době, kdy severočeská hnědouhelná pánev rychle měnila podobu krajiny i nároky na vodní hospodářství. Hlavní funkcí Flájí se stalo vodárenské využití – nádrž měla zajistit zdroj pitné vody pro oblast Mostecka a Teplicka a zapojit se do širší soustavy krušnohorských vodních děl.
Nádrž pojme 23,1 milionu krychlových metrů vody a zatopená plocha činí 153 hektarů. Nejde ovšem jen o zásobárnu. Fláje regulují průtok Flájského potoka a pomáhají také při povodních. Při průtoku odpovídajícím stoleté vodě, který je zde uváděn hodnotou 51 metrů krychlových za sekundu, může retenční prostor podle provozních údajů správce snížit kulminační průtok na 24,5 metru krychlového za sekundu.
Vodní dílo bylo uvedeno do provozu v roce 1960, úplné naplnění nádrže však nastalo až 10. května 1965. Fláje jsou součástí povodí Krušných hor, které pokračuje i na saské straně. Necelých osm kilometrů pod českou přehradou leží na stejném toku saská nádrž Rauschenbach, budovaná v letech 1960 až 1968.
Zmizelá obec v údolí
Nádrž nese jméno po obci Fláje, která musela v souvislosti s její výstavbou ustoupit vodě. Technická stavba tak připomíná i výraznou proměnu Krušných hor ve druhé polovině 20. století. Zatímco průmyslový sever potřeboval nové zdroje vody, některá sídla a části původní krajiny zanikaly nebo byly zásadně přetvořeny.
Dnes je přehrada nejen funkčním vodohospodářským zařízením, ale také kulturní památkou. Její hodnota spočívá v neobvyklé konstrukci, ve stáří a v dochovaném technickém řešení. K atmosféře místa přispívá i okolní krajina s rašeliništi a lesy. Právě huminové látky z přirozeného prostředí mohou ovlivňovat zabarvení a vlastnosti vody, podle správce však její kvalita nemá závažnější problémy.
Co u Flájí uvidí návštěvník
Nejzajímavější částí návštěvy je možnost nahlédnout do útrob hráze. Povodí Ohře provozuje od roku 2019 Informační centrum Fláje a v posledních letech byly vnitřní prostory zpřístupňovány v rámci prohlídek během celého roku. Konkrétní termíny, podmínky a případnou nutnost rezervace je vhodné před cestou ověřit u provozovatele, protože režim návštěv se může měnit.
Fláje však nejsou rekreační nádrží. Jako vodárenské dílo mají ochranné pásmo I. stupně, a vstup či vjezd do bezprostřední blízkosti hladiny proto není veřejnosti povolen. Návštěva se soustředí na hráz, informační centrum a okolní krušnohorské cesty, nikoli na koupání nebo běžné vodní sporty.
Právě spojení praktické funkce, neobvyklé architektury a příběhu zatopené obce dělá z Flájí mimořádný cíl. Člověk tu může během jediné návštěvy poznat technické dědictví Československa, současný význam vodárenské soustavy i krajinu, jejíž podoba se během několika desetiletí proměnila k nepoznání.