V době, kdy Evropou procházela třicetiletá válka, vznikalo v Krušných horách pozoruhodné vodní dílo. Flájský plavební kanál, známý také jako Nový plavební kanál, byl vybudován v letech 1624 až 1629. Jeho úkolem bylo dopravovat dřevo z okolí Flájí do saského Clausnitzu a dále směrem k Freibergu, kde sloužilo mimo jiné v dolech, hutích a hamrech.
Kanál je dnes jednou z nejzajímavějších technických památek Ústeckého kraje. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka České republiky. Přestože se nedochoval v celé délce ani v původní podobě, jeho stopy lze sledovat na české i německé straně hor. Právě propojení historie, techniky a přírody dává zdejšímu výletu zvláštní atmosféru.
Vodní cesta vytesaná do krušnohorského terénu
Stavbu inicioval saský kurfiřt Johann Georg I. podle plánu Friedricha Lingkeho. Původní kanál měřil přibližně 18,2 kilometru, což byla v náročném horském prostředí mimořádná stavební práce. Trasa musela překonávat výškové rozdíly a v některých úsecích byla vedena přímo ve skále.
Nejpůsobivější místa se nacházejí nad Flájským potokem a ve skalním zářezu vedeném svahem. Návštěvník tu neuvidí monumentální stavbu v podobě kamenného akvaduktu. Kouzlo památky spočívá spíše v nenápadných stopách: v průtočných a stojatých úsecích, suchém korytě, terénních zářezech a způsobu, jakým se někdejší vodní cesta přizpůsobila krajině.
Od plavení dřeva k dnešní naučné stezce
Kanál sloužil téměř 250 let. Poslední plavby probíhaly v 70. letech 19. století; podle různých podkladů se jako konec provozu uvádí rok 1872 nebo 1874. Po zániku hlavní plavební funkce byl ještě využíván jako přívod vody pro turbínu továrny na lepenku v Českém Jiřetíně. S průmyslovou minulostí obce souvisí také umělý vodopád.
Dnešní přeshraniční naučná stezka měří přibližně 23 kilometrů. Tento údaj nelze zaměňovat s délkou původního kanálu, protože stezka zahrnuje i navazující úseky a pokračuje na německém území. Na české straně vede od okolí hráze Flájské přehrady směrem k Českému Jiřetínu a státní hranici, odkud lze pokračovat až do Clausnitzu.
Výlet mezi Flájskou přehradou a hranicí
Česká část je doplněna jedenácti informačními stanovišti a zastřešenými odpočívadly. Panely přibližují historii vodního díla, jeho technické řešení i proměny okolní krajiny. Trasa přitom není jen procházkou kolem jednoho zachovaného úseku. Ukazuje také místa, kde kanál zanikl a připomíná ho už jen terén nebo značení.
Výlet je možné prodloužit o návštěvu Flájské přehrady a Českého Jiřetína. Za pozornost stojí především dřevěný kostel svatého Jana Křtitele. Do obce byl přenesen před zatopením původních Flájí, které z větší části zanikly v souvislosti s výstavbou přehrady. Historie technických staveb se tu tak přirozeně propojuje s příběhem zaniklé horské osady.
Co vědět před cestou
Stezka je určena především pěším. Vede převážně lesem a terénem, kde se objevují kořeny vzrostlých stromů, nerovný povrch i skalnatý úsek. Kočárky nejsou pro trasu vhodné a také jízda na kole může být kvůli náročnému povrchu problematická. Při plánování celé přeshraniční varianty je třeba počítat s delší a fyzicky náročnější túrou.
Délku výletu lze přizpůsobit. Kratší okruh může mít přibližně 10 kilometrů, střední varianta kolem 15 kilometrů a nejdelší trasa zhruba 21 kilometrů, pokud zahrne i část německého úseku a výhledy na vodní nádrž Rauschenbach. Stav značení a jednotlivých úseků se může měnit, proto je před cestou rozumné ověřit aktuální informace u obce Český Jiřetín nebo správce památky.
Flájský plavební kanál nepůsobí okázale. O to více odmění návštěvníka, který se dokáže zastavit u zdánlivě obyčejného příkopu ve svahu a představit si, že tudy po staletí putovalo dřevo z krušnohorských lesů do Saska. Je to výlet po stopách práce, vody a hranice, která v krajině nikdy nebyla tak pevná jako na mapě.