Na první pohled připomíná tradiční betlém, při bližším prozkoumání se však začne od běžných jesliček výrazně lišit. Pohyblivý mechanický betlém ve Frýdlantu má přibližně 180 figurek lidí a zvířat. Zhruba 130 z nich se dokáže pohybovat. Celé dílo navíc vznikalo postupně po dobu asi šesti desetiletí – od roku 1890 až do smrti svého tvůrce Gustava Simona v roce 1953.
Šedesát let práce jednoho člověka
Gustav Simon byl frýdlantský rodák a betlému věnoval podstatnou část života. Nešlo přitom jen o vyřezávání či sestavování figurek. Simon vytvořil také vlastní pohonný systém, který umožňuje, aby se jednotlivé postavy a výjevy rozpohybovaly.
Výsledkem je osobité dílo lidové tvořivosti i technické vynalézavosti. Betlém nevznikal podle jediné předlohy najednou, ale postupně se rozšiřoval a proměňoval podle autorových představ. Právě dlouhý čas jeho vzniku mu dodává charakter osobního celoživotního projektu.
Betlém zasazený do Frýdlantska
Simon nepostavil scénu pouze kolem biblického narození Ježíše. Do betléma vložil také svět, který dobře znal ze svého okolí. Krajina připomíná Frýdlantsko a Jizerské hory, objevují se zde místní pahorky i výjevy z každodenního života obyvatel na přelomu 19. a 20. století.
Vedle biblických motivů tak návštěvník uvidí práci, řemesla a běžné činnosti tehdejších lidí. Betlém se díky tomu mění v malý obraz regionu. Nezachycuje jen vzdálený příběh, ale také podobu krajiny a společnosti, v níž jeho autor žil.
Samotné dílo měří přibližně čtyři metry na délku a dva metry do šířky. Některé údaje hovoří o rozměru kolem 4,3 metru, rozdíl však nic nemění na tom, že jde o rozsáhlou scénu, která v obytné místnosti působí skutečně monumentálně.
Hodinový strojek, provazy a padesátikilové závaží
Nejpozoruhodnější částí betléma je jeho původní mechanika. Simon ji vyrobil přímo pro své dílo a zachovala se v mimořádně autentickém stavu. Pohyb zajišťuje hodinový mechanismus propojený provazy, navijákem, kladkou a rumpálem.
Součástí systému je také závaží o hmotnosti přibližně 50 kilogramů. Právě díky němu se po spuštění mechanismu dávají do pohybu desítky figurek. Technické řešení působí ve srovnání s dnešními automatizovanými zařízeními jednoduše, o to více však vyniká zručnost a představivost jeho autora.
Původně byly figurky nehybné. Mechanický pohon doplnil Simon až později, čímž svému dílu vtiskl další rozměr. Návštěva proto není jen prohlídkou starého betléma, ale také setkáním s funkčním historickým strojem.
Dům, který dílo uchoval
Betlém se nachází v roubeném či podstávkovém domě v Zahradní ulici. Budova patří mezi nejstarší ve Frýdlantu a právě v jedné z jejích obytných místností Gustav Simon žil. Místo tak není náhodným výstavním prostorem – je součástí příběhu samotného betléma.
Dům prošel v letech 2009 až 2010 statickým zajištěním. Následovala rekonstrukce a restaurování betléma, po kterém se památka na konci roku 2012 znovu otevřela veřejnosti. V podkroví dnes doplňuje hlavní prohlídku expozice věnovaná historii díla, jeho obnově a restaurování.
Prakticky před návštěvou
Pohyblivý mechanický betlém najdete na adrese Zahradní 356 ve Frýdlantu. Z centra města se k němu dá dojít pěšky, pro cestu autem se jako praktické místo k zaparkování uvádí parkoviště u pošty.
Otevírací režim se během roku mění. V části sezony bývá otevřeno několik dní v týdnu, zatímco mimo hlavní návštěvní období je prohlídka zpravidla možná po předchozí objednávce. Před cestou je proto vhodné ověřit aktuální informace u provozovatele. Kromě samotného spuštění mechanismu stojí za pozornost také podkrovní expozice, která ukazuje, jak se podařilo toto pozoruhodné dílo uchovat pro další generace.