V kostele sv. Bartoloměje se náboženské dějiny Frýdlantu nad Ostravicí potkávají s jeho průmyslovou minulostí. Litinové prvky připomínají zdejší železárny, zatímco barokní plastiky, oltář a varhany ukazují, jak se městský chrám proměňoval v průběhu staletí. Stojí přímo u náměstí a patří k nejvýraznějším stavbám v centru města.
Od staršího kostela k barokní dominantě
Současný zděný kostel vznikal ve druhé polovině 17. století, v době, kdy Frýdlant sílil jako hutní středisko. Předcházela mu starší dřevěná stavba. Nový chrám dostal podélné trojlodí a hranolovou věž v průčelí. V 18. století se jeho podoba dál upravovala: stavební celek tvoří hlavní prostor s bočními loděmi, presbytář, sakristie a kaple s oratořemi.
Na kostele je dobře čitelný dlouhý stavební vývoj. Poškození požáry v závěru 19. století vedlo k opravám a výstavbě nové věže. Jednotlivé prameny se rozcházejí v datování požárů a navazujících zásahů, jisté však je, že chrám později čekala další obnova. V letech 1999 až 2003 dostala věž a střecha novou měděnou krytinu, opravovala se fasáda, použily sanační omítky a obnovila se výmalba interiéru.
Oltář, plastiky a zvuk varhan
Jedním z nejvýraznějších míst uvnitř je hlavní oltář. Jeho současná mramorová podoba pochází z roku 1930, navazuje však na starší oltářní tradici. Obraz Glorifikace sv. Bartoloměje namaloval Ignác Berger v roce 1854. Světec, jemuž je kostel zasvěcen, je tak v chrámu připomenut nejen jménem, ale i velkoformátovým výjevem nad oltářem.
Za pozornost stojí rovněž barokní výzdoba. Najdeme tu sousoší Panny Marie Karmelské i poloplastiky svaté Barbory a svaté Rozálie. Hudební podobu bohoslužeb zajišťují dvoumanuálové koncertní varhany krnovské firmy Rieger z roku 1960. Nejde tedy o původní barokní nástroj, ale o další vrstvu vybavení, která dokládá, že kostel zůstává živým prostorem, nikoli pouze památkou na minulost.
Litinové stopy místních železáren
V plášti presbytáře je zasazen litinový náhrobek rodiny Homoláčovy. Připomíná někdejší hřbitov, který byl zrušen, a doplňuje ho novogotická mříž vyrobená v místních železárnách. Je to drobný, ale výmluvný detail: řemeslo, které živilo město, se otisklo přímo do jeho sakrální architektury.
Také před kostelem je možné si všimnout litinového kříže odlitku z frýdlantských železáren. Na tomto místě stojí od roku 1832, kdy nahradil prostor někdejší márnice. Nedaleko kostela je navíc barokní socha sv. Floriána z roku 1752. Původně stávala u cesty k železárnám a až později byla přenesena k hlavnímu vstupu. Její cesta tak symbolicky propojuje průmyslové zázemí města s jeho duchovním centrem.
Příběhy, které pokračují
V interiéru se nachází také obraz a relikviář s ostatky blahoslaveného Metoděje Dominika Trčky, frýdlantského rodáka. Za komunistického režimu byl vězněn a zemřel v Leopoldově. Jeho připomínka přidává k dějinám stavby osobní příběh člověka, jehož život poznamenaly události 20. století.
Kostel má čtyři nové zvony pojmenované Nejsvětější Trojice, Panna Maria Karmelská, sv. Antonín a sv. Bartoloměj. Jejich pořízení a první zvonění se v dostupných záznamech datují rozdílně, proto je vhodné zůstat u samotné informace o zvonové sestavě. Kostel najdete u náměstí v centru Frýdlantu nad Ostravicí. Možnost prohlídky interiéru, věže či zvonů bývá spojena se zvláštními příležitostmi; před návštěvou je proto dobré ověřit aktuální přístupnost a časy bohoslužeb u farnosti.