Kostel svatého Bartoloměje ve Frymburku není památkou jediné slohové etapy. Jeho dnešní podobu utvářely gotické začátky, požár během třicetileté války i úpravy v 19. století. Při pohledu z náměstí zaujme věž, uvnitř se však pozornost obrací také ke staršímu kněžišti a jeho klenbě.
Stavba stojí v jižní části náměstí a spolu s farou tvoří památkově chráněný soubor. Její příběh je zároveň příběhem Frymburka: městyse na Šumavě, jehož farnost byla po dlouhá staletí úzce spojena s premonstrátským klášterem v rakouském Schläglu.
Od starší kaple k pozdně gotickému kostelu
Na místě dnešního kostela je kaple doložena už k roku 1270. Rok 1277 se uvádí jako založení farního kostela, případně jako počátek jeho písemně doložených dějin. Rozlišení obou let připomíná, že počátky stavby nemusely být jednorázovou událostí: starší kaple mohla předcházet vzniku farního kostela.
Původní kostel byl raně gotický. Současná jednolodní stavba získala pozdně gotickou podobu, dokončenou roku 1530. Loď tehdy ještě neměla klenbu, zatímco kněžiště si dodnes uchovalo síťovou klenbu pozdně gotického původu. Právě tento rozdíl pomáhá číst stavbu jako soubor vrstev, nikoli jako jednotný celek vzniklý v jednom okamžiku.
Požár, který proměnil podobu interiéru
V srpnu 1648, na konci třicetileté války, kostel i faru vypálili švédští kyrysníci. Opravy následovaly v letech 1649 až 1652. Při obnově byla zaklenuta také loď, takže zásah po požáru změnil nejen stav budovy, ale i její vnitřní prostor.
Náklady podle regionálních údajů nesl klášter ve Schläglu společně s farou a farníky. Obnova tak ukazuje, jak důležitá byla pro místní kostel podpora za hranicemi dnešního Česka. Vybavení interiéru dnes připomíná pozdně renesanční a barokní období. Raně barokní oltář dokončil řezbář Jan Worath roku 1662.
Věž a dlouhé spojení se Schläglem
Výrazná věž je mladší než gotické jádro kostela. Novogotickou podobu získala roku 1870, kdy byla přistavěna nebo upravena a zvýšena. Na průčelí tak vedle starších částí vystupuje prvek, který stavbu přibližuje architektonickému vkusu 19. století.
Frymburská fara byla od roku 1305 svěřena premonstrátům ze Schläglu v Horním Rakousku. Jejich správa trvala až do konce druhé světové války. Přeshraniční vazba nebyla jen formální: klášter se podílel na obnově po požáru a později se k ní připojila také podpora rakouských a německých institucí i někdejších farníků.
Kostel jako součást frymburského náměstí
Další výrazná oprava byla po několikaletém úsilí dokončena na podzim 2001. Pomáhali při ní také místní obyvatelé a lidé s vazbou na farnost. Kostel tak zůstává nejen historickou dominantou, ale i místem, o jehož zachování se opakovaně zasazovala širší komunita.
V okolí kostela býval hřbitov. Při výkopových pracích v roce 1996 byly nalezeny lidské kosti, patrně přemístěné ze zrušených hrobů. Návštěva kostela se přirozeně spojuje s procházkou historickým jádrem Frymburka. Pravidelnou turistickou otevírací dobu se nepodařilo potvrdit, proto je vhodné možnost prohlídky předem ověřit u farnosti.