Had vytesaný do pískovce, žena s harfou obklopená obřími tvářemi nebo jeskyně s výjevy z českých dějin. Skalní galerie Václava Levého nemá jediný vchod, pokladnu ani střechu. Jde o rozptýlený soubor plastik, reliéfů a uměle vytvořených jeskyní v lesích u Želíz, Ješovic a Liběchova. K některým dílům se lze vydat také od nedalekých Tupadel.
Jednotlivá díla se objevují podél turistických cest a často působí jako překvapení uprostřed borového lesa. Památkově chráněný soubor zahrnuje mimo jiné Hada, Harfenici, Sfingu, kapli svaté Máří Magdalény, Čertovy hlavy a Klácelku. Představuje jednu z nejzajímavějších ukázek romantického sochařství přímo v české krajině.
Sochař, který začínal jako kuchař
Václav Levý se narodil roku 1820 v Nebřezinách u Plas. Do Liběchova přišel v souvislosti s panstvím Antonína Veitha, mecenáše umění, kolem jehož zámku se v 19. století scházeli umělci a osobnosti českého národního obrození. Levý zde zpočátku pracoval jako kuchař. Díky podpoře svého zaměstnavatele však získal možnost věnovat se umění a vzdělávat se.
V pískovcových skalách začal tvořit ve 40. letech 19. století. Památkové údaje u souboru uvádějí především léta 1841 až 1846, některé turistické materiály pracují s širším obdobím do roku 1851. Z Liběchova se později vydal za uměleckým vzděláním do Mnichova a Říma, působil v Praze a stal se také učitelem Josefa Václava Myslbeka.
Had, Harfenice a tvář ze Sfingy
Jedním z výrazných Levého děl v lesích nad Želízy je Had. Dlouhý reliéf využívá tvar pískovcové stěny a leží v katastrálním území Želízy. Dostupný je po turistických cestách také ze směru od Tupadel. Od Hada lze pokračovat k dalším Levého plastikám ukrytým v okolních lesích.
Harfenice je rozsáhlejší kompozice vytesaná po obvodu nízké skalky v pásu dlouhém přibližně dvacet metrů. Uprostřed sedí žena s harfou, kolem níž se objevují groteskní, místy až démonicky působící obří hlavy. Celek doplňuje stylizovaná jeskyně s menšími tvářemi kolem vchodu. Nedaleko se nachází také jeskyně známá jako U Ještěra.
Menší Sfinga čeká na osamocené skále při cestě. Reliéf tvoří nadživotní tvář lemovaná šátkem v egyptském stylu. Na povrchu jsou patrné stopy původní barevnosti, která dnes už zdaleka není zachována v původní podobě. Součástí souboru je také ve skále vytesaná kaple svaté Máří Magdalény, stejně jako další práce známé jako Kazatelna, Hlavy nebo Blaník.
Klácelka jako romantický obraz českých dějin
Jedním z nejvýznamnějších celků je Klácelka, uměle vytvořená jeskyně z let 1845 až 1846. Její název připomíná filozofa, básníka a publicistu Františka Matouše Klácela, který se pohyboval v okruhu liběchovského zámku a podle regionálních pramenů v jeskyni pobýval a psal.
Reliéfy vycházejí z Klácelovy bajky Ferina lišák. Zvířecí postavy v ní představují lidské vlastnosti, takže nejde jen o dekorativní výzdobu skal. Před jeskyní Levý vytvořil také Jana Žižku, Prokopa Holého a Zdeňka Zásmuckého. Nechybí blanický rytíř na koni ani trpaslíci kující zbroj pro blanické rytíře. V pískovci se tak potkává romantická fantazie s tématy české minulosti a národního obrození.
Čertovy hlavy shlížejí na Želízy
K nejznámějším Levého dílům patří také Čertovy hlavy vytesané do pískovcových skal nad Želízy. Dvojice monumentálních tváří se stala symbolem zdejší skalní galerie a patří k nejčastějším cílům návštěvníků. Na rozdíl od některých dalších děl rozptýlených hluboko v lese jsou Čertovy hlavy dostupné přímo ze Želíz.
Jejich rozměry i umístění ukazují, jak výrazně Levý pracoval s přirozenou podobou pískovcových skal. Nešlo o sochy přenesené do krajiny, ale o díla vznikající přímo z konkrétních skalních útvarů. Právě propojení reliéfu a okolního lesa je společným znakem velké části jeho zdejší tvorby.
Výlet krajinou, ne návštěva klasické galerie
Nejjednodušším výchozím bodem pro poznávání Levého skalních děl jsou Želízy. Přímo od obce lze zamířit k Čertovým hlavám a Klácelce, zatímco další plastiky leží rozptýlené v lesích směrem k Ješovicím, Liběchovu a Tupadlům. K Hadu se lze vydat také z Tupadel a pokračovat dále ke Sfingě, Harfenici a dalším reliéfům.
Delší výlet může propojit Želízy, Liběchov, Klácelku, Tupadly i další místa spojená s Levého tvorbou. Kdo chce trasu rozšířit i mimo jeho dílo, může zamířit k jeskyni Mordloch a přírodnímu útvaru Sedm chlebů.
Právě tady je dobré rozlišovat, co vytvořil člověk a co příroda. Sedm chlebů není Levého dílo a Mordloch je spojován především s pověstmi o loupežnících. Čertovy hlavy, Klácelka, Had nebo Harfenice naopak patří k Levého skalním dílům, která dala zdejší krajině její neobvyklý charakter.
Stejně jako okolní skály podléhají i reliéfy vodě, mrazu, vegetaci a přirozenému zvětrávání. Jejich stav mohou zhoršovat také starší zásahy nebo vandalismus. Při návštěvě proto stojí za to zůstat na cestě, na skály nešplhat a plastik se nedotýkat. Lesní terén může být písčitý, kořenitý a nerovný.
Skalní galerie Václava Levého je součástí kulturní krajiny Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko–Máchův kraj. Ta si v roce 2026 připomíná padesát let od vyhlášení ochrany Kokořínska. Výlet k Levého dílům tak nabízí nejen setkání s pozoruhodným sochařem, ale i vnímání krajiny, v níž se lidská tvorba postupně stala součástí pískovcových skal a lesů.