Podzemní cesta do sálu plného baroka
Největším lákadlem vyšehradských kasemat není jen jejich tajemná atmosféra. V podzemí se ukrývá sál Gorlice, v němž jsou vystaveny originální barokní plastiky původně umístěné na Karlově mostě. Návštěva tak spojuje procházku vojenskou stavbou s neobvyklým setkáním s díly významných českých sochařů.
Prohlídkový okruh začíná u Cihelné brány, dokončené roku 1849, a vede nejstarší částí kasemat. Samotný systém podzemních chodeb vznikal v 17. a 18. století při přeměně Vyšehradu na bastionovou pevnost. Kasematy sloužily jako chráněné komunikace, po nichž se mohlo přesouvat vojsko mimo dosah nepřátelské palby. Některé úseky doplňují střílny, větrací šachty a výklenky určené pro zbraně či nářadí.
Celý systém měří podle údajů provozovatele přes jeden kilometr a je rozdělen do čtyř samostatných částí. Běžná návštěvnická trasa ke Gorlici je však výrazně kratší, přibližně 300 metrů. Nejde tedy o průchod celým podzemním labyrintem, ale o pečlivě vybraný úsek zakončený v nejpůsobivějším prostoru Vyšehradu.
Gorlice měla vojenský i průmyslový život
Sál Gorlice vznikl jako součást 33. bastionu barokního opevnění. Jeho budování se klade do let 1656 až 1678 a souviselo také s dodatečnou změnou tvaru bastionu svatého Bernarda. Prostor původně sloužil jako shromaždiště vojska a sklad potravin i munice. V pozdější době se jeho využití proměňovalo; fungoval mimo jiné jako skladiště a podzemní továrna.
Dnes má Gorlice zcela jiný charakter. Po rekonstrukci a zpřístupnění veřejnosti v 90. letech 20. století se proměnila v galerii. Rozlehlý sál s výškou kolem 12 až 13 metrů a plochou přibližně 300 metrů čtverečních vytváří pro sochy neobvyklé kulisy. Tlumené podzemní prostředí zdůrazňuje jejich velikost, materiál i detaily, které by v běžném městském prostoru snadno zanikly.
Originály, které opustily Karlův most
Nejcennější částí expozice je soubor soch přenesených z Karlova mostu do chráněného interiéru. Na mostě je nahradily kopie nebo novější kamenické rekonstrukce. Přesun originálů připomíná, že slavné pražské památky nejsou jen kulisou pro každodenní provoz, ale také díly, která vyžadují dlouhodobou péči a ochranu.
Mezi vystavenými díly je sousoší svatého Bernarda s Madonou od Matěje Václava Jäckela z roku 1709. Stejný autor vytvořil také sochu svaté Anny Samotřetí, datovanou rokem 1707. Jan Bedřich Kohl je zastoupen sousoším svatého Augustina a svatého Mikuláše Tolentinského z roku 1708. Z Karlova mostu pochází rovněž socha svatého Vojtěcha od Ferdinanda Maxmiliána Brokofa z roku 1709 a sousoší svaté Ludmily s malým svatým Václavem od Matyáše Bernarda Brauna z roku 1724.
V podzemí tak návštěvník neuvidí pouhé kopie známých děl, ale originální barokní plastiky. Právě kontrast mezi jejich původním místem na mostě a dnešním bezpečnějším útočištěm dává prohlídce další rozměr.
Co čekat od návštěvy
Prohlídka trvá přibližně 45 až 60 minut a probíhá s průvodcem v češtině nebo angličtině. Pro návštěvníky, kteří dávají přednost jinému jazyku, je k dispozici digitální průvodce. Kapacita jednoho termínu je omezená zhruba na 30 osob, proto je rozumné ověřit aktuální program a dostupnost předem.
Trasa začíná na adrese V Pevnosti 46/1 v Praze 2. Kasematy jsou podle provozovatele částečně bezbariérové, je však třeba počítat s nerovným povrchem a se třemi schody při vstupu do sálu Gorlice. Nejstarší úsek pod bastionem svatého Bernarda končí přímo ve skále; pozorní návštěvníci v něm mohou hledat základní cihlu s letopočtem 1654, připomínajícím počátky budování pevnosti.
Vstupenka zahrnuje také výstavu Vzestupy a pády Vyšehradu v bývalé Prachárně. Ta sleduje proměny místa od královského sídla přes vojenskou pevnost až po duchovní a národní symbol. Návštěva kasemat tak dobře doplňuje procházku celým areálem Vyšehradu, který je volně přístupný i bez placené prohlídky podzemí.