Nejzajímavější na Dolním Vyšehradu je možná to, že ho na první pohled téměř není vidět. Nejde o dnešní samostatnou čtvrť, ale o historické označení podhradí a takzvaného Dolního města pod vyšehradskou pevností. Zatímco nahoře vznikal opevněný areál, dole se odehrával obyčejný městský život – pracovalo se tu, obchodovalo, hosté se zastavovali v hostincích a obyvatelé se snažili prosadit vlastní správu.
Od podhradí k Dolnímu městu
Osídlení v širším prostoru pod Vyšehradem má hluboké kořeny. Archeologové zde doložili románské sakrální stavby, sídelní aktivity i zpracování bahenní železné rudy z náplav Botiče. Oblast navíc ležela u důležité komunikace, která po pravém břehu Vltavy spojovala oba pražské hrady a pokračovala směrem k dnešní Malé Straně.
Nejstarší písemné zmínky jsou ovšem méně jednoznačné, než by se mohlo zdát. Kosmova kronika hovoří k roku 1091 o tržišti v pražském podhradí a ve vyšehradském viku. Přímé umístění tohoto trhu právě pod Vyšehrad ale není jisté; jako pravděpodobnější se někdy uvádí prostor pozdějšího Karlova náměstí.
Po dobytí Vyšehradu husity v roce 1420 byla zdejší zástavba z velké části zničena. Jiří z Poděbrad se později pokusil místo znovu osídlit. Roku 1452 byly rozdávány parcely a noví obyvatelé získali daňové úlevy i práva podobná pražským měšťanům. Na místě někdejší obce Psár tak vznikalo Dolní město, zatímco v areálu hradu se formovalo město Horní. Správně však obě části zůstávaly jednotné.
Radnice, spory a každodenní život
Na konci 15. století se osada začala označovat jako Město hory Vyšehradu. Její obyvatelé se po dlouhá léta snažili vymanit z vlivu vyšehradské kapituly a získat pevnější městské postavení. Důležitým krokem bylo zřízení radnice v roce 1765. Sídlila v zakoupeném kapitulním domě a připomínala, že podhradí nebylo jen shlukem domků pod pevností. Tehdy však městečko čítalo pouze 66 domů.
Na radniční věžičce se objevil znak, jehož užívání vyvolalo spor s vyšehradskou kapitulou. I taková zdánlivá drobnost ukazuje, že Dolní město mělo vlastní ambice a svébytný veřejný život. Vyšehrad byl samostatnou obcí od roku 1850 a k Praze byl připojen 26. září 1883 jako její VI. čtvrť.
Pivovary, nábřeží a stavby, které zmizely
Výraznou součástí zdejšího života bylo pivovarnictví. Vyšehradská kapitula založila pivovar roku 1564. Původně se nazýval Libušín a jeho hostinská zahrada sahala až k Vltavě. Renesanční budova z roku 1584 padla při regulaci nábřeží v letech 1902 až 1903. Mladší pivovar Libušinka ukončil provoz v roce 1899; v posledním roce vyrobil 8 460 hektolitrů piva. Na jeho místě později vyrostla Sequensova vila podle návrhu Otakara Novotného.
Další pivovar stával mezi Karlovým náměstím a Emauzským klášterem. Pivovar Na Slovanech byl spojen s Janem Michaelem Scharym, jedním ze spoluzakladatelů první středoškolské pivovarské školy v Rakousku-Uhersku. Z původního areálu dnes zůstaly jen pivovarské sklepy. Proměny nábřeží a dopravy tak doslova překryly část staršího příběhu podhradí.
Pod pevností, ale mimo její svět
V 17. století se horní Vyšehrad proměnil v barokní pevnost. Obyvatelstvo z pevnostního areálu bylo v polovině století vystěhováno a kapitula se přesunula do podhradí. V letech 1707 až 1719 proto vzniklo Staré proboštství ve Štulcově ulici, kde probošti sídlili až do roku 1874. Dolní město mezitím pokračovalo jako civilní sídlo, stále výrazně ovlivňované sousedstvím vojenského areálu.
Další vrstvu příběhu přinesla železnice. Z původního nákladiště vznikla roku 1888 zastávka pod Vyšehradem. Staniční budova v geometrickém secesním stylu byla postavena v letech 1904 až 1905 podle návrhu Josefa Heindla. Osobní doprava zde skončila v roce 1960, budova však dál sloužila jako výpravna. Od roku 2000 je památkově chráněná, podle dostupných informací ale stále čeká na celkovou rekonstrukci.
Jak Dolní Vyšehrad poznat dnes
Nejlepší je vydat se na městskou historickou procházku, nečekat jeden uzavřený areál. Začít lze u Vratislavovy ulice a pokračovat směrem k Vyšehradské skále, nábřeží, Libušině ulici a železničnímu mostu. Pozornost si zaslouží dochovaná uliční zástavba, historické domy, místo někdejší Libušinky i prostor nádraží. Areál Vyšehradu nahoře je volně přístupný, jednotlivé objekty a podzemní prostory mají vlastní režim.
Podle aktuálně zveřejněného programu se komentovaná vycházka Dolní Vyšehrad: zapomenuté město plánuje na 17. a 23. září 2026. Termíny, místo srazu i cenu je před návštěvou vhodné ověřit u pořadatele, protože jde o časově omezenou akci. Dolní Vyšehrad však stojí za objevování i bez ní: právě v nenápadných ulicích pod hradbami lze nejlépe pochopit, že Vyšehrad nebyl jen místem pověstí a pevností, ale také skutečným městem.