Gryf, sfinga, lev a římský císař Nero se na první pohled do podlahy křesťanského kostela příliš nehodí. Právě tyto motivy se však objevily na nákladné reliéfní dlažbě baziliky svatého Vavřince na Vyšehradě. Zaniklý románský kostel dnes připomínají především odkryté základy a části zdiva, jeho příběh je ale mnohem bohatší. Pod bazilikou totiž leží pozůstatky ještě starší sakrální stavby.
Bazilika v sousedství knížecího sídla
Trojlodní bazilika vznikla patrně na konci 70. nebo na začátku 80. let 11. století. Její založení se spojuje s knížetem Vratislavem, pozdějším prvním českým králem Vratislavem II. Kostel stál na jižním okraji vyšehradské skály, těsně za příkopem, který jej odděloval od hradní akropole.
Nešlo tedy o stavbu postavenou náhodně na okraji sídla. Její poloha v bezprostřední blízkosti panovnického areálu naznačuje významné místo v náboženském i reprezentačním životě tehdejšího Vyšehradu. Archeologická rekonstrukce předpokládá trojlodní baziliku s příčnou lodí a apsidami. Celek měřil přibližně 23,5 krát 17 metrů a byl vystavěn z nízkých, hrubě opracovaných opukových kvádříků.
Dlažba, která dodnes vzbuzuje otázky
Nejpozoruhodnější částí vybavení byla podlaha z pálených hliněných dlaždic. Šestiboké kusy nesly reliéfy gryfů, sfinx, lvů nebo bustu císaře Nerona. Právě na Vyšehradě byly podobné nálezy zaznamenány poprvé, a proto se jim říká dlaždice či dlažba vyšehradského typu. Obdobné prvky se později objevily také na dalších významných panovnických sídlech a u kapitul v Čechách.
Význam jednotlivých obrazů však není jednoznačně objasněn. Fantastická zvířata a postava antického císaře mohly být součástí dobové symboliky, ale výklad, podle něhož měly prot pohanský nebo christianizační smysl, zůstává pouze jednou z odborných hypotéz. Dlaždice jsou cenné právě proto, že ukazují kulturní kontakty a uměleckou úroveň raně románského prostředí, zároveň však nepřinášejí jednoduchý návod k výkladu.
Pod bazilikou leží ještě starší kostel
Největší překvapení čeká doslova pod povrchem. Archeologové zde odhalili základy staršího kostela s neobvyklým půdorysem: čtvercové jádro doplňují tři půlkruhové apsidy. Takové uspořádání se označuje jako trikoncha.
Stavbu lze široce zařadit do období od druhé poloviny 10. do první poloviny 11. století, tedy před vznik baziliky svatého Vavřince. Její délka byla podle novějších zjištění nejméně 25 metrů, takže patřila k rozměrově významným raně středověkým centrálním stavbám v Čechách. Odborníci uvažují o předlohách ze západní Evropy, Byzance, Balkánu nebo východního Středomoří.
Jisté naopak není, kdo starší kostel založil ani k jakému přesnému účelu sloužil. Písemné zprávy se nedochovaly a spojování stavby s konkrétním Přemyslovcem zůstává pouze domněnkou. Výzkum z roku 2014 nicméně odhalil další části jejích základů a význam tohoto objevu ještě zvýraznil.
Od zániku k archeologickému areálu
Bazilika byla poškozena během husitských událostí roku 1420. V následujících desetiletích se postupně rozebírala a část materiálu našla nové využití. Část severní boční lodi, příčné lodi a apsidy se začlenila do pozdějšího Starého děkanství. Návštěvník proto dnes nevidí celý kostel jako samostatně stojící ruinu; některé jeho části zůstávají ukryté v objektu někdejšího děkanství.
Archeologické výzkumy zde probíhaly mimo jiné v letech 1884, 1903 a 1925. Dnes jsou odkryté základy upravené tak, aby bylo možné představit si půdorys stavby a její význam v rámci Vyšehradu. Pozůstatky jsou součástí prohlídkového okruhu Královský Vyšehrad, který zahrnuje také dlaždice vyšehradského typu, nejstarší náhrobní kameny a základy staršího kostela.
Prohlídka začíná u Purkrabství a vede přibližně 550 metrů dlouhou trasou v podzemí. Není bezbariérová a probíhá s průvodcem, proto je vhodné před návštěvou ověřit aktuální režim. Kdo se na Vyšehrad nedostane osobně, může využít také virtuální 3D prohlídku. Ta pomáhá doplnit obraz stavby, jejíž části dnes návštěvník spatří jen v základech, pod podlahou nebo ve zdech pozdějšího děkanství.