Na první pohled působí kostel sv. Štěpána v Řitonicích jako barokní dominanta obce. Podoba stavby ale vypráví delší příběh: její kořeny sahají do druhé poloviny 14. století a z gotického kostela se dochovala část, kterou lze číst i dnes. Když se návštěvník rozhlédne po celém areálu, objeví také samostatnou dřevěnou zvonici, brány a travnatou plochu někdejšího hřbitova.
Středověké jádro pod pozdějšími úpravami
Nejvýraznější gotickou stopou je presbytář, tedy prostor kolem hlavního oltáře. Zachoval si křížovou žebrovou klenbu, typický prvek středověké sakrální architektury. Z původní stavby zůstala také část obvodových zdí lodi. Její současný vzhled proto není jen výsledkem jedné stavební etapy, ale souvrstvím proměn, které se v Řitonicích odehrávaly po staletí.
Barokní přestavby proběhly v letech 1669 a 1709. Loď byla prodloužena a na západní straně vzniklo štítové průčelí se sochami v nikách. Areál tak získal výraznější barokní tvář, která středověké jádro překryla, nikoli však zcela odstranila. Kostel prošel dalšími úpravami také na konci 19. století; vnitřní prostor se měnil ještě na přelomu 19. a 20. století.
Portál, který se stal součástí zdi
Na jižní straně stavby je zazděný gotický portál. Jeho otvor už neslouží jako průchod, přesto zůstává důležitým svědectvím o starší podobě kostela. Do zazdívky byl vložen náhrobek ze 16. století, spojovaný s rodem Biberštejnů. Středověký architektonický detail a pozdější pamětní kámen se tak ocitly těsně vedle sebe.
Právě takové drobnosti dávají kostelu zvláštní čitelnost. Není třeba hledat složité vysvětlení: stačí porovnat gotické části s barokním průčelím a všimnout si, jak se stavba přizpůsobovala nové době. V interiéru se nacházejí také varhany, na které podle Nadačního fondu kostela sv. Štěpána přispěla Ema Destinnová. Výše jejího příspěvku doložena není, její jméno však propojuje místní památku s výraznou osobností české hudební historie.
Kostel jako součást širšího areálu
Za pozornost nestojí pouze samotná budova. Vedle kostela stojí samostatná dřevěná zvonice a do areálu vedou dvě pilířové brány se schodištěm. Kostel je umístěn uprostřed někdejšího hřbitova. Hřbitovní zeď se nedochovala, její někdejší průběh však podle nadačního fondu pomáhá číst terén. Dnes prostor kolem stavby tvoří travnatá plocha.
Areál tak nabízí klidnou zastávku při poznávání obce i pozoruhodný celek, v němž se setkává architektura, krajina a paměť místních obyvatel. Zvenčí lze vnímat kostel, zvonici i uspořádání prostoru bývalého hřbitova. Do interiéru se návštěvníci nemusí dostat kdykoli: pravidelné bohoslužby se zde podle katalogu biskupství nekonají a objekt nemá bezbariérový přístup. Možnost vstupu je proto vhodné předem ověřit u farnosti nebo obce.
Vichřice a dlouhá cesta k obnově
Novodobou kapitolou v příběhu kostela je vichřice z 23. července 2009, která strhla střechu. Do stavby následně zatékalo a její oprava se stala úkolem pro více institucí i místní podporovatele. Obecní záznamy uvádějí, že farnost získala v roce 2016 první dotaci na opravu střechy a že další etapa prací následovala v roce 2017.
Na obnovu přispívaly veřejné instituce, církev i obec. Podporu přinesly také benefiční koncerty, jejichž výtěžky jsou zaznamenány v letech 2014 až 2018. Jde o doklad toho, že péče o kostel nebyla jen záležitostí odborníků, ale zapojili se do ní i lidé, kterým na místě záleží. Tyto starší údaje však samy o sobě neříkají, jaký je současný stav oprav; před návštěvou nebo plánováním vstupu je proto rozumné ověřit aktuální informace.
Kostel sv. Štěpána v Řitonicích zaujme právě propojením různých časových vrstev. Gotické klenutí a portál připomínají středověký původ, barokní přestavby určují podobu stavby a zvonice s bývalým hřbitovem dokreslují její místo v obci. A příběh obnovy ukazuje, že památka žije nejen svou historií, ale i péčí, kterou jí věnují lidé.