Uvnitř haldy Ema může podle městských údajů teplota dosahovat až kolem 1 500 °C. Nejde ovšem o žhavý povrch, po kterém by se návštěvníci pohybovali, ale o hluboké vrstvy uměle navršeného odvalu, kde pokračuje termická aktivita a prohořívání hlušiny. Právě proto se na ostravském kopci občas objeví pára nebo obláčky plynů a proč má Ema přezdívky „ostravská sopka“ či „ostravský Vesuv“.
Kopec z hlušiny nad Ostravicí
Halda leží ve Slezské Ostravě, na pravém břehu Ostravice, nedaleko historického centra. Vznikat začala patrně už před rokem 1920 a materiál se na ni navážel až do roku 1960. Hlavním zdrojem byla hlušina z dolu a koksovny Trojice. Celkem jí v kuželovitém odvalu leží přibližně 28 milionů metrů krychlových.
Jméno Ema připomíná hraběte Wilczka. Ten v roce 1861 založil těžní jámu a haldu pojmenoval po své manželce Emmě. Samotná těžba v místě skončila v roce 1933, důlní areál později zmizel, ale mohutný odval zůstal jako výrazná stopa po době, kdy Ostravu formovalo hornictví.
Ema patří k nejstarším odvalům na Ostravsku a je památkově chráněná. Její význam nespočívá jen v rozměrech, ale také v tom, že na jednom místě ukazuje proměnu krajiny způsobenou těžbou: od navážení hlušiny přes dlouhodobé prohořívání až po dnešní využití jako vyhlídkového a rekreačního místa.
Teplo mění krajinu i rostliny
Termická aktivita se projevuje nejen plyny unikajícími z povrchu, mezi které patří například metan a oxid siřičitý. V nitru odvalu vznikají také druhotné nerosty, zejména porcelanity, a uváděny jsou rovněž jaspisy. Teplé mikroklima ovlivňuje život na povrchu: na haldě se daří teplomilné vegetaci a v okolí se objevují stepní druhy fauny.
V zimě tak může vrchol působit jinak než okolní město a sněhová pokrývka se zde podle turistických materiálů nedrží. Není však vhodné hledat nejteplejší místa mimo značené cesty nebo se přibližovat k místům, kde ze země uniká pára či plyn. Halda zůstává živým průmyslovým útvarem, nikoli běžným městským parkem.
Výhled, který spojuje Ostravu s horami
Vrchol leží přibližně 315 metrů nad mořem a Ostrava jej označuje za svůj třetí nejvyšší bod. Nadmořská výška se může v čase měnit kvůli sesedání materiálu a pokračující aktivitě odvalu. Z vrcholu se při dobré viditelnosti otevírá pohled na městské centrum, industriální panorama Vítkovic i okolní zástavbu.
Za jasného počasí jsou vidět Beskydy, Jeseníky a také území Polska. Zajímavou atmosféru mívá Ema v podvečer, kdy lze sledovat západ slunce směrem k Beskydám. Výhled je přitom působivý právě díky kontrastu: pod návštěvníkem leží město s průmyslovou minulostí, zatímco na obzoru se rýsují horské hřebeny.
Na haldu vede několik cest
Nejčastější přístup představuje žlutá turistická trasa od Slezskoostravského hradu nebo od Mostu Miloše Sýkory. Výstup lze spojit s návštěvou hradu, procházkou centrem Ostravy nebo pokračováním směrem k zoologické zahradě, odkud vede zeleně značená alternativa. Součástí trasy je naučná stezka s dvanácti panely věnovanými dějinám ostravského hornictví.
V roce 2025 město nechalo upravit hlavní návštěvnické trasy. Přibyly vrstvy štěrkopísku a drceného kameniva, které mají zlepšit schůdnost po dešti, a odstraněny nebo ořezány byly rizikové dřeviny. Revitalizace přinesla také lavičky, sedací hranoly, odpadkové koše, protierozní a odvodňovací prvky, tůně pro obojživelníky a dřevěné můstky přes vodovod. Náklady přesáhly 7,5 milionu korun.
Úpravy ale z Emy neudělaly bezbariérovou vyhlídku. Terén může být náročnější a výstup není vhodný pro kočárky; pro malé děti se doporučuje spíše nosítko. Na místě není návštěvnické centrum ani pokladna, jde o volně přístupný terénní areál s turistickými trasami. Při návštěvě je důležité držet se značení, respektovat případná omezení a nevstupovat do nestabilních či termicky aktivních míst.