Silný proud vody vytryskl v Horní Moštěnici v roce 1854. Francouzská společnost tehdy v okolí hledala černé uhlí, místo něj však v hloubce kolem 40 metrů narazila na minerální vodu. Byla čirá, přibližně deset stupňů teplá, výrazně perlivá a podle dobových popisů příjemná na chuť. Z náhodného objevu se postupně stal zdroj s více než 170 lety historie a značka známá po celé republice.
Pramen, který změnil původní plány
Nově objevená voda se nejprve využívala jen omezeně. Výraznější pozornost získala v roce 1866, kdy se v Horní Moštěnici utábořila pruská a rakouská vojska a v obci byl nedostatek vody. Pramen tehdy začal sloužit intenzivněji a obec u něj nechala zřídit několik studní.
V 90. letech 19. století se zdroj začal komerčně rozvíjet. Po chemickém rozboru si jej pronajali drogista Oščádal a přerovský účetní František Dvořák. V okolí pramene vzniklo také lázeňské zařízení. Roku 1930 se podle historických přehledů stala Anna Pospíšilová prvním soukromým vlastníkem zdroje a přilehlých pozemků. Rodina Pospíšilových pak vybudovala podnik, který je s Hanáckou kyselkou spojen dodnes.
Co se ukrývá ve sklenici
Hanácká kyselka patří mezi minerální vody s výrazným obsahem rozpuštěných minerálních látek. Starší popisy ji označovaly jako alkalicko-zemito-sodnou a železitou kyselku. Historické materiály zmiňují také jód, brom a lithium, jejich množství se však může lišit podle konkrétního odběru a laboratorního rozboru.
Aktuální rozbor zveřejněný výrobcem uvádí v jednom litru 248 miligramů sodíku, 270 miligramů vápníku, 68 miligramů hořčíku a 15 miligramů draslíku. Dále obsahuje 1580 miligramů hydrogenuhličitanů, 178 miligramů chloridů, 1,3 miligramu fluoridů a 0,110 miligramu jodidů. Právě hydrogenuhličitany se podílejí na typickém charakteru vody. Uvedené hodnoty je třeba chápat jako údaje konkrétního rozboru, nikoli jako neměnný popis všech vrtů.
Výrobce dnes vodu získává ze šesti vrtů. Nejhlubší dosahuje 264 metrů. Zdroj souvisí s podložím prvohorních devonských dolomitických vápenců, nad nimiž leží nepropustné krystalické břidlice a neogenní jíly. Tyto vrstvy, místy silné přibližně 30 až 50 metrů, pomáhají minerální vodu chránit.
Od stáčení limonád k dnešnímu závodu
Vývoj značky nebyl spojen pouze s čistou minerální vodou. Hanácká kyselka se v minulosti prodávala také pod názvy Moštěnka, Hanačka nebo Minvita a proslavila se rovněž ochucenými nápoji. V roce 1921 byl u pramene vybudován závod na stáčení limonád. Výrobní provoz v Horní Moštěnici funguje i dnes, nyní pod společností Mattoni 1873.
Moderní stáčení probíhá s důrazem na hygienickou čistotu a využití současných technologií. Přesto zůstává důležité, že voda má své konkrétní místo původu. Hanácká kyselka není jen názvem z etikety, ale součástí identity obce, která ji připomíná také ve svých symbolech.
Ochutnávka přímo v Horní Moštěnici
Pro návštěvníky je nejzajímavější možnost zastavit se u výrobního závodu na adrese Horní Moštěnice 547. Podle dostupných turistických informací se zde nachází veřejně přístupná místnost s kohoutky, kde lze ochutnat neochucenou kyselku a načepovat si ji do vlastních čistých nádob. Nejde přitom nutně o původní historický vývěr – dnešní veřejný odběr souvisí se soustavou vrtů u závodu.
Neoficiální návštěvnické zdroje uvádějí přístup zpravidla od 5 do 20 hodin, tento údaj však není potvrzený na aktuálním webu výrobce. Před cestou je proto rozumné ověřit si, zda je odběrné místo právě přístupné a zda se nezměnily provozní podmínky. Běžná prohlídka stáčírny ani výrobní technologie z dostupných informací potvrzena není.
Krátká zastávka v Horní Moštěnici tak nabízí víc než jen sklenici minerálky. Připomíná příběh vody, která se objevila při hledání uhlí, prošla rukama několika generací podnikatelů a dodnes zůstává výraznou součástí hanáckého regionu.