Jen málokterý pražský hotel má tak výrazný rozdíl mezi tím, co nabízí návštěvníkům nahoře, a tím, co ukrývá hluboko pod zemí. Hotel Jalta na Václavském náměstí působí jako reprezentativní stavba z éry socialistického realismu. V jeho podzemí však vzniklo chráněné zázemí, které mělo v případě válečného konfliktu sloužit především vojenským a politickým elitám.
Hotel jako výkladní skříň poválečné Prahy
Jalta stojí na místě domu, který byl zničen při bombardování Prahy v květnu 1945. Nový hotel se podle městských údajů stavěl v letech 1954 až 1958 a do provozu byl uveden 1. června 1958. Projekt vytvořil architekt Antonín Tenzer, který nenavrhl pouze samotnou budovu, ale také řadu prvků jejího interiéru.
Stavba patří k pozoruhodným příkladům poválečné architektury v hlavním městě. Její travertinem obloženou fasádu doplňují plastické ornamenty, karyatidy a další sochařská výzdoba. V návrhu se potkává socialistický realismus, někdy označovaný jako Stalinovo baroko, s odkazy na starší architektonické tradice. Později se v hotelu objevily také prvky blízké bruselskému stylu a funkcionalismu.
Výstavbu politicky podporoval prezident Antonín Zápotocký. Vyprávění, podle něhož osobně rozhodoval o konkrétních materiálech a obkladech, ale patří spíše k tradovaným informacím a není spolehlivě doloženo. Jisté je, že Jalta měla od počátku reprezentativní význam. Podle dostupných popisů měla její nadzemní část zároveň odvádět pozornost od citlivého podzemního zázemí.
Pod zemí vzniklo štábní zázemí
Pod hotelem byl vybudován rozsáhlý víceúrovňový železobetonový kryt s olověnými prvky. Zdroje se liší v tom, zda hovoří o dvou, třech nebo více podzemních podlažích. Je proto přesnější mluvit o víceúrovňovém komplexu než o jednoznačně určeném počtu pater.
Nešlo o běžný kryt určený hotelovým hostům nebo obyvatelům okolí. V případě ozbrojeného konfliktu měl sloužit jako štábní centrum Varšavské smlouvy, respektive jako chráněné pracoviště pro vysoké představitele režimu a vojenské velení. Podle různých údajů mohl pojmout přibližně 150 až 250 osob, přičemž některé zdroje rozlišují mezi lidmi, kteří by v krytu aktivně pracovali, a dalšími ukrytými osobami.
Komplex měl vlastní nádrže na pitnou a užitkovou vodu, jímky, záložní agregát i filtrační a ventilační zařízení. To mělo umožnit určitou dobu fungování bez kontaktu s okolním světem a chránit ukryté před prachem, radioaktivními částicemi i biologickými aerosoly. Oficiální údaje muzea uvádějí izolaci zhruba na dva dny. Část technického zázemí včetně agregátu a filtračních místností dnes návštěvníci neuvidí.
Utajení, odposlechy a konec původní funkce
O existenci krytu se po desetiletí veřejně nemluvilo. Hotelový personál podle pozdějších svědectví věděl, že se v objektu nachází nepřístupné prostory, běžní zaměstnanci do nich však nesměli. Údržbu zajišťovali externí pracovníci. Údaj o objevení krytu v roce 1989 je třeba chápat opatrně, protože jednotlivé zdroje odlišují jeho objevení, postupné odtajnění a skutečné zpřístupnění veřejnosti.
Podzemí nesloužilo jen jako ochranný prostor. Muzeum zde prezentuje také odposlechovou místnost, telefonní ústředny a zařízení, která umožňovala napojení na hotelové telefonní linky. Podle muzejních materiálů se pozornost zaměřovala zejména na zahraniční hosty. Konkrétní rozsah sledování se však nedochoval v úplné dokumentaci, a proto je vhodné brát tyto informace jako součást výkladu muzea a dobových svědectví.
Po změně režimu přešel kryt pod správu civilní obrany hlavního města Prahy. Z její sítě byl vyřazen v roce 1997 a následně předán hotelu. Od roku 2013 je část prostor přístupná jako Muzeum studené války.
Co návštěvník uvidí dnes
Prohlídka vede autentickými podzemními prostorami, jejichž původní stavební základ tvoří především stěny a podlahy. Samotná expozice je ale zčásti doplněná předměty, které později shromáždili členové spolupracujícího spolku. Návštěvník tak vidí kombinaci dochované krytové infrastruktury a rekonstruované muzejní prezentace.
K nejzajímavějším exponátům patří malá telefonní ústředna, místnost Veřejné bezpečnosti, odposlechová technika, dálnopis T100, radiokomunikační zařízení, dobové uniformy, fotografie a ošetřovna. Součástí prohlídky je také interaktivní připomínka Morseovy abecedy. Operační trakt s nemocničním sálem pod hotelovým kasinem ani některé technické místnosti zatím veřejnosti přístupné nejsou.
Muzeum se nachází přímo v hotelu Jalta na adrese Václavské náměstí 818/45. Prohlídky probíhají v malých skupinách a obvykle trvají přibližně hodinu. Rezervace je nutná s předstihem; aktuální cenu, časy a přesnou kapacitu je vhodné ověřit při objednání. Pro stísněné prostory není návštěva doporučována lidem se sníženou pohyblivostí nebo s klaustrofobií.
Výprava do krytu je zajímavá i díky kontrastu s nadzemní částí hotelu. Zatímco tam návštěvníka obklopuje travertin, reprezentativní interiér, výrazné točité schodiště a výhled na Václavské náměstí s Národním muzeem, pod zemí se otevírá svět utajení, technického zabezpečení a obav z jaderného konfliktu. Právě toto spojení dělá z Jalty jednu z pozoruhodných připomínek studené války v centru Prahy.