Hranická propast patří k nejpozoruhodnějším místům českého krasu. Nachází se v národní přírodní rezervaci Hůrka u Hranic, nad pravým břehem Bečvy a nedaleko železniční stanice Teplice nad Bečvou. Z vyhlídky návštěvník uvidí strmé skalní stěny a zelenou hladinu Jezírka. To nejzajímavější se však skrývá pod ní.
Podle současných údajů jde o nejhlubší dosud prozkoumanou zatopenou propast na světě. Suchý jícen měří 69,5 metru a dálkově ovládaný robot v roce 2022 pronikl dalších 450 metrů pod hladinu. Celková dosud naměřená hloubka tak dosahuje 519,5 metru. Nejde ale o konečné číslo – robot na dno nenarazil a skutečný rozsah podzemí zůstává neznámý.
Jezírko není dnem propasti
Povrchový jícen má přibližně 100 metrů na délku a až kolem 60 metrů na šířku. Jeho dno uzavírá jezírko, které ovšem představuje pouze vstup do další části systému. Pod vodou pokračují chodby a velké prostory označované například jako Severozápadní kanál, Zubatice, Lift nebo Lift II.
Právě jejich složitost ztěžuje průzkum. V minulosti se do zatopených prostor vydávali zkušení jeskynní potápěči, dnes se používají také dálkově řízené roboty. V roce 2016 se podařilo dosáhnout hloubky 404 metrů pod hladinou, čímž Hranická propast překonala italské Pozzo del Merro. O šest let později robot posunul hranici na současných 450 metrů.
Od Šindelovy sondy k robotům
Propast je písemně doložena už od roku 1580. Zachytil ji také Jan Amos Komenský na Mapě Moravy, jejíž nejstarší dochovaná tištěná verze pochází z roku 1627. Po staletí však lidé znali především její povrchovou část a o hloubce jezírka měli jen omezené představy.
Na začátku 20. století, v letech 1900 až 1902, spouštěl učitel a pozdější hranický starosta Josef Václav Šindel sondu z loďky. Naměřených 36 metrů tehdy dlouho působilo jako konečný údaj. Moderní průzkumy ale ukázaly, že šlo jen o malou část mimořádně hlubokého systému. Od roku 2012 se v propasti používají také teplotní a tlaková čidla, která pomáhají sledovat její chování.
Jak mohla propast vzniknout?
Hranický kras tvoří především vápence staré přibližně 390 až 340 milionů let. Tradiční vysvětlení vzniku propasti vychází z takzvaného hydrotermálního krasovění. Hlubinná voda obohacená oxidem uhličitým měla vápenec rozpouštět odspodu vzhůru. Postupně vznikaly podzemní dutiny, jejichž tenký strop se nakonec propadl.
Takový původ řadí Hranickou propast mezi hypogenní krasové útvary, podobně jako nedaleké Zbrašovské aragonitové jeskyně. Vědecká diskuse však není uzavřená. Některé studie připouštějí, že se na utváření propasti mohly podílet i procesy postupující z povrchu dolů. Geofyzikální měření odhalila vodou nasycené zóny až do hloubek kolem dvou kilometrů, to ale neznamená, že byla v této hloubce přímo změřena propast. Odhady 800 až 1200 metrů či ještě více proto zůstávají hypotézami.
Místo, které si lze prohlédnout jen z povrchu
Běžný návštěvník se do zatopených částí nedostane. Propast lze pozorovat z vyhlídkové plošiny, kam vede cesta od stanice Teplice nad Bečvou po naučné stezce nebo od hranického autokempu po červené turistické značce. Právě kontrast mezi nenápadným výletním místem a podzemím hlubokým stovky metrů dává návštěvě zvláštní působivost.
Rezervace Hůrka chrání nejen krasové jevy, ale také zdejší rostliny a živočichy. V suchých částech propasti žijí netopýři, včetně letní kolonie netopýra velkého. Podzemí zdobí specifické minerální útvary, například raftové stalagmity a takzvané soplíky. Výlet lze spojit s návštěvou Zbrašovských aragonitových jeskyní na opačném břehu Bečvy.
Co ukáže další průzkum?
V roce 2026 se v Hranicích představoval projekt Hranická propast 1300, jehož cílem je připravit robotický průzkum do hloubky 1300 metrů. Jde o plánovaný výzkumný cíl, nikoli o potvrzenou hloubku. Organizátoři hledají prostředky v řádu milionů korun a další postup bude záviset na technice, povoleních i bezpečnosti.
Náročnost výzkumu připomněla také tragická událost z 5. srpna 2026, kdy při průzkumném ponoru zahynul zkušený jeskynní potápěč Jan Enčev. Hranická propast tak zůstává nejen fascinující přírodní laboratoří, ale i místem, které vyžaduje respekt. Návštěvníci by se měli držet značených cest a nepokoušet se vstupovat do nepřístupných částí jícnu.