Nejpozoruhodnější obyvatele Hraniční louky by návštěvník snadno přehlédl. Volatka baňatá je drobný mech, který patří mezi takzvané koprofilní druhy – vyhledává výkaly zvěře na rašeliništích a v podmáčených horských smrčinách. Právě jelení zvěř tak v tomto příběhu nepředstavuje jen součást zdejší přírody, ale také zdroj podkladu, bez něhož by se vzácný mech neobešel.
Přírodní rezervace Hraniční louka leží v katastru obce Orlické Záhoří, u Černého potoka, který v tomto úseku tvoří státní hranici s Polskem. Na ploše 9,1008 hektaru se tu střídají rašelinné, vlhké a horské louky. Lokalita byla poprvé vyhlášena už v roce 1982 a jejím hlavním posláním je ochrana rašelinné louky s bohatou květenou.
Mozaika rašeliniště, pcháčů a smilky
Hraniční louka není jednolitou travnatou plochou. Její význam spočívá právě v pestré mozaice stanovišť, která se na malém prostoru doplňují. Najdeme tu rašeliniště, vlhké pcháčové louky i horské smilkové trávníky. Podél Černého potoka se objevují také lemy devětsilu, typické pro vlhčí a živinami bohatší místa.
V bylinném patře byly na lokalitě zaznamenány například prstnatec májový, upolín nejvyšší nebo škarda měkká čertkusolistá. V době vegetační sezony tak může louka nabídnout pestrý obraz kvetoucích rostlin, její hodnota však zdaleka nekončí u nápadných květů. Důležitou součástí ekosystému jsou také mechorosty, bezobratlí a voda, která se v podmáčené půdě drží po značnou část roku.
Vzácný mech s proměnlivým výskytem
Odborný průzkum zaznamenal na Hraniční louce 62 druhů mechorostů. Volatka baňatá mezi nimi zaujímá mimořádné místo. Byla nalezena pouze na jediném místě, a to ve dvou trsech vzdálených přibližně dvacet metrů. Každý z nich měl přibližně deset krát deset centimetrů.
Takový nález dobře ukazuje, jak křehké mohou být vazby v horském mokřadu. Volatka roste na trusu zvěře, takže její výskyt se může v čase měnit a přesouvat podle toho, kde vznikne vhodný substrát. V době popisu lokality nebyl tento druh znám z jiného místa v Orlických horách ani ve východních Čechách. Tento údaj je však třeba chápat jako obraz tehdejšího stavu poznání, nikoli jako neměnnou jistotu do budoucna. Druh je v českém červeném seznamu veden v kategorii téměř ohrožených.
Život pod trávou vidí hlavně odborníci
Rezervace je cenná i pro bezobratlé. Zaznamenán zde byl například slíďák Alopecosa pinetorum, pavouk vázaný na rašeliniště a podmáčená stanoviště severních pohraničních pohoří. Podobné druhy nebývají důvodem, proč se lidé vydávají do hor, připomínají však, že biologická hodnota místa se často skrývá v detailech.
Otevřený charakter louky navíc nevzniká náhodou. Horské louky a rašeliniště potřebují určitou péči, jinak by je postupně začaly zarůstat náletové dřeviny. Zachování pestré mozaiky vlhkých a sušších ploch je proto důležité nejen pro rostliny, ale také pro mechorosty, pavouky a další drobné organismy. Hraniční louka je součástí širší krajiny CHKO Orlické hory, typické střídáním luk, pastvin, pramenišť, rašelinišť a smilkových trávníků.
Na návštěvu po cestách, ne napříč mokřadem
Hraniční louka není místem pro volné procházení celou plochou rezervace. Aktuální režim umožňuje přístup pouze po turistických nebo lesních cestách. Návštěvníci by měli respektovat hranice chráněného území, případné oplocení a značení a nevstupovat do citlivých rašelinných stanovišť mimo cesty.
Nejlepší šanci poznat zdejší květenu nabízí vegetační sezona. Objevit konkrétně volatku baňatou je však spíše otázkou odborného průzkumu než běžného turistického pozorování. Mech je velmi drobný a jeho výskyt se proměňuje. Mnohem důležitější než hledat jediný vzácný trs je proto vnímat celou krajinu: chladnou vlhkou louku u hranice, šumění Černého potoka a soužití rostlin, zvěře i nenápadných organismů, které společně udržují zdejší mokřad při životě.