Na první pohled působí park Aloise Jiráska jako příjemné městské místo pro odpočinek u řeky. Jeho nejzajímavější část se však skrývá u společného prameníku, kde vyvěrají minerální prameny Hronovka a Regnerka. Voda má charakteristický železitý zápach způsobený sirovodíkem, kvůli němuž se jí v Hronově říká prdlavka, případně prdlauka.
Prameny najdete na levém břehu Metuje, nedaleko rodného domku spisovatele Aloise Jiráska. Nejde tedy jen o krátkou zastávku u vody, ale o místo, které přirozeně zapadá do procházky Hronovem. Park nabízí promenádu, lavičky, pikniková místa, dětská hřiště i další prvky pro volný čas.
Voda se stopou železa a sirovodíku
Vývěry mají dlouhou historii. Minerální voda byla v Hronově známá už v 19. století, kdy si kněz Josef Regner-Havlovický všiml rezavých usazenin a typického zápachu v okolí přirozeného vývěru. Právě jeho jméno později připomněl jeden z názvů pramenů.
Voda je označována jako alkalicko-železitá a obsahuje sirovodík. Ten stojí za vůní, která může návštěvníka překvapit a která se výrazně liší od běžné pitné vody. Pramen tak zaujme nejen svou historií, ale i bezprostředním smyslovým zážitkem. Před případným ochutnáním je ovšem vhodné ověřit aktuální stav prameníku a místní upozornění. Z dostupných podkladů nelze bezpečně potvrdit současnou hygienickou nezávadnost vody pro každého návštěvníka.
Malé lázně, které se neujaly
Minerální voda kdysi mohla Hronovu přinést i lázeňskou budoucnost. Kolem roku 1869 se o vybudování skromného lázeňského provozu pokusil Josef Jirásek, otec pozdějšího spisovatele. Počítalo se s vyhřívanými vanami, převlékárnami a dalším zázemím. Projekt se však neuchytil a lázeňský provoz postupně skončil.
Myšlenka využít vodu systematičtěji se vrátila ve 40. letech 20. století. Tehdy byly poblíž původního vývěru provedeny vrty, podle regionálních geologických podkladů v roce 1943. V některých materiálech se objevuje také rok 1942, proto je přesnější mluvit obecně o začátku 40. let. Vrty dosahují přibližně 23 a 43 metrů a procházejí říčními sedimenty až ke svrchnokřídovým opukám.
Od pískovcové zdi k dnešnímu prameníku
Oba prameny jsou zachyceny ve společném prameníku. Po druhé světové válce vzniklo zařízení, které se v 70. letech podobalo masivní pískovcové zdi. V roce 2013 byl prameník rekonstruován do modernější nerezové podoby a proměnou prošlo i jeho okolí.
Dnes je místo součástí upraveného parku, nikoli izolovanou technickou památkou. K pramenům se dá dojít po parkových cestách z Jiráskovy ulice, od náměstí přes dřevěný most nebo po trase podél Metuje. U prameníku je umístěn také informační panel s podrobnějšími údaji.
Procházka Hronovem s literární stopou
Návštěvu pramenů lze snadno spojit s rodným domkem Aloise Jiráska, jeho sochou a dalšími místy hronovské naučné stezky. Po prohlídce lze pokračovat podél Metuje, posedět na lavičce nebo využít některé z parkových odpočinkových a volnočasových prvků. U řeky se nachází také malý přístav.
Hronovka a Regnerka tak představují drobný, ale osobitý cíl pro poznávání města. Připomínají zdejší geologické poměry, nedokončený lázeňský sen i proměnu veřejného prostoru. A pokud vás u prameníku překvapí výrazný sirný odér, právě ten je součástí místní tradice a důvodem, proč se hronovské minerální vodě říká prdlavka.