Na jednom hronovském návrší se potkávají tři výrazné kapitoly místních dějin. Kostel Všech svatých připomíná středověké počátky města, barokní obnovu po těžkých válečných letech i samostatnou zvonici, která vznikla ještě před dnešní podobou kostela. Areál na okraji starého hřbitova proto stojí za pozornost nejen jako místo bohoslužeb, ale také jako čitelný doklad proměn sakrální architektury.
Od gotického kostela k barokní přestavbě
První písemná zmínka o hronovském kostele pochází z roku 1359. Tehdy byl farním kostelem a podací právo k hronovské faře měl Jan z Náchoda, řečený z Dubé. Původní stavba byla gotická. Z její podoby se dnes nejvýrazněji dochovalo kněžiště, tedy prostor určený pro oltář a duchovní část bohoslužby. Pozornost si zaslouží také částečně zachované ostění jednoho gotického okna.
Středověký kostel však v průběhu staletí výrazně poznamenaly dějiny města. Hronov těžce zasáhly události třicetileté války a při požáru v roce 1639 byl poškozen také kostel. Po této ráně zpustl a na jeho další podobu si bylo třeba počkat až do 18. století. Barokní přestavba probíhala v letech 1713 až 1717 a pokračovala ještě v roce 1736. Ke staršímu gotickému kněžišti tehdy přibyla nynější chrámová loď.
Stavba, na které jsou vidět dějiny
Dnešní kostel je pozdně barokní stavbou, jejíž loď a presbytář mají hřebeny střech v jedné úrovni. Po stranách mezi kněžištěm a lodí vznikly přístavky, které vytvářejí dojem příčné lodi, ve skutečnosti však jde o nepravý transept. Právě takové detaily pomáhají při prohlídce pochopit, že kostel není jednotně vystavěnou novostavbou, ale výsledkem několika stavebních etap.
Vnitřní zařízení bylo podle městských podkladů obnoveno v polovině 19. století. Další výraznější opravy následovaly v roce 1905 a v letech 2008 až 2009. Každá z těchto etap zanechala v objektu svou stopu, zároveň ale podtrhla význam staršího kněžiště, které zůstává nejhmatatelnějším svědkem původního gotického kostela.
Zvonice, která stojí samostatně
Výraznou součástí areálu je zvonice z roku 1610. Vznikla jako zděná náhrada za starší dřevěnou zvonici a řadí se k pozdně renesančním stavbám. Od kostela stojí samostatně, což vytváří působivou dvojici: starší zvonice a mladší chrám s gotickým jádrem a barokní lodí společně utvářejí charakteristickou kulisu hronovského návrší.
Zvonice zaujme také konstrukčním řešením. Využívá hranolovou soustavu štenýřů, šikmé vzpěry a dřevěné bednění či žaluzie v horních otvorech. Při pohledu zvenčí tak není jen doplňkem kostela, ale samostatnou památkou, která ukazuje jiný způsob stavění i jinou dobu. Její přítomnost pomáhá vnímat celý areál jako celek, nikoli pouze jako jednu kostelní budovu.
Starý hřbitov a krátká procházka Hronovem
Kostel stojí ve svahu nad silnicí směrem na Polici nad Metují, na okraji starého hřbitova. Za kostelem se dochovaly historické náhrobky a další památky, které místu dodávají klidnou atmosféru a připomínají, že sakrální areál byl po staletí také důležitým prostorem městské paměti.
Návštěvu lze spojit s procházkou po Hronově a s dalšími zastaveními místní naučné stezky. Kostel leží nedaleko náměstí a přibližně patnáct minut chůze od železniční stanice. Zvenčí je areál dobře čitelný i při krátké návštěvě, prohlídku interiéru je však vhodné předem ověřit u Římskokatolické farnosti Hronov. Aktuální bohoslužby i případné možnosti návštěvy se mohou měnit.
Všech svatých v Hronově tak není památkou jediné stavební epochy. Gotické kněžiště, barokní loď a pozdně renesanční zvonice zde vytvářejí přehlednou časovou mapu města. Kdo se zastaví u kostela a projde také starý hřbitov, uvidí na jednom místě proměnu Hronova od středověku přes dobu válečných zvratů až po novější opravy.