Husinecká přehrada stojí na Blanici přibližně tři kilometry nad městem Husinec. Na první pohled je zajímavá především dlouhou kamennou hrází, po jejíž koruně vede silnice mezi Husincem a Prachaticemi. Při bližším pohledu však odhalí příběh vodního díla, které vznikalo v neklidné době, několikrát změnilo své hlavní využití a dodnes spojuje ochranu před povodněmi, zásobování vodou i výrobu elektřiny.
Stavba v době, kdy se měnily hranice
Projekt přehrady vznikl ve 30. letech 20. století. Stavba probíhala v letech 1934 až 1939 a její průběh ovlivnily politické události roku 1938. Po záboru pohraničí byly práce na čas přerušeny, později se znovu rozběhly a dokončení se podařilo dovést do konce v roce 1939. Do užívání byla nádrž podle údajů města Husinec předána 23. června téhož roku.
Údolí Blanice nebylo vybráno náhodou. Řeka v minulosti opakovaně zaplavovala Husinec i území po proudu směrem od Záblatí k Vodňanům. Prvotním úkolem nádrže proto bylo zachytit povodňové vlny a zadržovat vodu pro období sucha. V roce 1962 získala také status vodárenské nádrže a začala sloužit k zásobování Prachaticka pitnou vodou.
Hráz jako ukázka poctivé vodní stavby
Husinecká hráz je zakřivená gravitační konstrukce, tedy stavba, která odolává tlaku vody především vlastní hmotností. Je zděná a z vnější strany opatřená kamenným obkladem. Podle technických údajů správce nádrže měří koruna hráze přibližně 197 metrů a výška hráze nade dnem dosahuje 27,2 metru.
V koruně se nachází pět nehrazených bezpečnostních přelivů. Každý z nich je dlouhý zhruba 9,25 metru a společně dokážou odvést až 161,1 kubického metru vody za sekundu. Jde o prvek, který při běžné návštěvě snadno unikne pozornosti, přitom právě bezpečné převedení velkých průtoků patří k nejdůležitějším funkcím hráze.
Nádrž pojme přibližně 6,55 milionu kubických metrů vody, zatopená plocha má kolem 61 hektarů a vzdutí zasahuje asi 3,5 kilometru proti proudu. Další technickou zajímavostí je malá vodní elektrárna pod hrází. Vybudována byla v letech 1950 až 1954 a její vybavení tvoří jedna vertikální Kaplanova turbína s instalovaným výkonem 630 kilowattů.
Kámen putoval z lomu lanovkou
Za pozornost stojí i samotná logistika výstavby. Stavební kámen, zejména žula, se na hráz dopravoval lanovkou z lomu na Kobylí hoře u Žernovic. V době před nástupem dnešní stavební techniky šlo o náročný úkol, který dobře ilustruje rozsah celého projektu. Přehrada tak není jen vodní plochou v krajině, ale také připomínkou průmyslových a stavitelských schopností meziválečného období.
Okolí nádrže leží ve Šumavském podhůří. K vodě se zde přidávají zvlněné lesnaté svahy, údolí Blanice a výhledy směrem k Prachaticku. Místo proto osloví návštěvníky, kteří hledají spíše klidnou krajinu a technickou zajímavost než velké rekreační středisko. Vodárenský charakter nádrže je důvodem, proč je vhodné aktuální režim pohybu, vstupu k jednotlivým částem díla nebo případného využití vodní plochy ověřit na místě či u správce.
Tip na výlet z Prachatic i z Husince
Jednou z možností je vyrazit k přehradě z Prachatic. Oficiálně popsaná trasa č. 3 vede přes okolí Kahova k nádrži, využívá zelené turistické značení, polní cesty a cyklotrasu 121. Po cestě nabízí také dvě vyhlídky označované jako Husinecká přehrada I a II. Výlet lze pojmout jako pěší trasu s návratem do Prachatic, případně jej spojit s návštěvou samotného Husince.
Husinec připomíná především osobnost Mistra Jana Husa. Ve městě se nachází jeho rodný domek na adrese Husinec 36, socha, kostely a další místní zajímavosti. Doplněním programu může být Husinecká naučná stezka, která začíná i končí u Husova domu, seznamuje s historií města a přidává výhledy do podhorské krajiny. V Husinci je také hvězdárna.
Nejjednodušší přístup k hrázi vede z Husince po silnici směrem na Prachatice. Protože jde současně o vodárenské a vodohospodářské dílo, je dobré před cestou ověřit případná aktuální omezení a návštěvní režim. Kombinace přehrady, podhorské krajiny a historického Husince však nabízí příjemný jednodenní výlet, v němž se potkává technika, příroda i dějiny.