Pod lesy Doupovských hor se ukrývá místo, které mělo zůstat téměř neviditelné. Bunkr Jasyr, oficiálně označovaný jako Objekt 605, vznikl jako záložní velitelské stanoviště Střední skupiny vojsk Sovětského svazu. Kdyby došlo k válečnému konfliktu, mělo se sem podle dostupných informací přesunout velení od hlavního sovětského velitelství v Milovicích.
Rozlehlý podzemní komplex dnes leží u Malého Hlavákova na území obce Verušičky. V některých starších materiálech se objevuje také označení Velký Hlavákov, současný provozovatel však místo uvádí jako Malý Hlavákov. Jeho atmosféra spojuje technickou promyšlenost vojenské stavby s příběhem desetiletí utajení, chátrání a dobrovolnické obnovy.
Velitelské stanoviště pro případ války
Bunkr byl vybudován na počátku 70. let 20. století a dokončen či uveden do provozu v roce 1974. Stal se součástí vojenské infrastruktury Varšavské smlouvy, jejíž jednotlivé objekty měly v případě konfliktu zajistit přežití velení, spojení a rozhodovacích mechanismů.
Jasyr nebyl běžným krytem pro veřejnost. Podzemní železobetonový komplex měl sloužit lidem, kteří by v krizové situaci řídili vojenské operace. Stavba využívá unifikované prefabrikáty a přepjatý železobeton. Podle informací spolku byla navržena tak, aby odolala účinkům jaderného výbuchu střední ráže. Jde o údaj připisovaný provozovateli, nikoli o výsledek veřejně doloženého zkoušení objektu.
Vlastní energie, voda i vzduch
Nejzajímavější na bunkru není jen jeho tloušťka a umístění pod zemí, ale především způsob, jakým měl fungovat bez okolního světa. Objekt měl vlastní elektrárnu, zásoby či úpravnu vody a zařízení pro filtraci vzduchu. Vnitřní prostory byly udržovány v mírném přetlaku, což mělo pomoci chránit posádku před účinky chemického nebo biologického zamoření.
Komunikační technika byla podle údajů provozovatele napojena na antény umístěné zhruba tři kilometry od bunkru. Samotné velitelské stanoviště tak nemuselo být prozrazeno nápadnými stožáry a anténními systémy. Právě tyto detaily návštěvníkovi ukazují, že nešlo o improvizovaný úkryt, ale o součást promyšlené vojenské sítě.
Volací znak Jasyr provozovatel vykládá jako tatarské slovo pro zajatce. Tento výklad není v dostupných materiálech doložen odborným jazykovědným rozborem, k názvu však neodmyslitelně patří.
Od vyrabovaného objektu k muzeu
Po odchodu sovětských vojsk a skončení éry utajení v 90. letech bunkr podle provozovatele vyrabovali lidé a následně dlouho chátral. Spolek vojenské historie Jasyr vznikl v roce 2015. Jeho členové původně nepočítali s tím, že se pustí do rozsáhlé opravy, systematická obnova ale naplno začala kolem roku 2020.
Dobrovolníci dnes z podzemí vytvářejí technické muzeum. Návštěvníci při komentovaných prohlídkách poznávají konstrukci komplexu, jeho technické zázemí i princip fungování záložního velitelského stanoviště. Ne všechno vybavení musí být původní – část exponátů a zařízení byla doplněna –, přesto si místo uchovává výraznou atmosféru opuštěného vojenského objektu.
Co čeká návštěvníky
Prohlídka trvá přibližně 55 až 75 minut a vede do prostředí, kde se teplota většinou pohybuje mezi 9 a 12 stupni Celsia. Teplejší oblečení a pevná obuv se proto hodí i v létě. Parkovat lze podle provozovatele přímo u bunkru.
Termín je vhodné rezervovat předem, protože při naplnění kapacity mají přednost objednaní návštěvníci. Individuální prohlídky, školní návštěvy nebo větší skupiny lze domluvit samostatně. Aktuální termíny, ceny a podmínky se mohou měnit, proto je dobré ověřit je před cestou u provozovatele.
Jasyr není izolovanou atrakcí bez vztahu k okolní krajině. Leží v blízkosti Vojenského újezdu Hradiště, tedy území se zvláštním režimem. Do okolních vojenských prostor není možné volně vstupovat a návštěvníci by měli zůstat v povoleném areálu a řídit se pokyny pořadatelů.
Spolek pořádá také přednášky, výstavy, ukázky vojenské techniky a setkání příznivců vojenské historie. Bunkr tak připomíná nejen technickou stránku studené války, ale i to, jak se může donedávna utajované místo proměnit v živé regionální muzeum.