Nejstarší dochovaný náhrobek na židovském hřbitově v jičínských Sedličkách pochází z roku 1732. Má podobu desek s Desaterem a je výjimečný také tím, že připomíná manželský pár. Spolu s dalšími více než 350, tradičně uváděnými přibližně 360 náhrobky vytváří pozoruhodný obraz židovské funerální plastiky od baroka přes klasicismus až po 20. století.
Hřbitov spojený s návratem Židů do Jičína
Areál leží asi dva kilometry severovýchodně od jičínského centra, směrem k Valdicím a Valdštejnské lodžii. Vznikl v souvislosti s ochranným listem, který v roce 1651 vydal majitel panství Rudolf z Tiefenbachu. Dokument umožnil Židům znovu se v Jičíně usazovat, obchodovat a zakoupit pozemek pro pohřebiště. Samotné založení hřbitova se řadí do druhé poloviny 17. století.
Židovské osídlení je přitom v Jičíně doloženo už od 14. století. S místními dějinami je spojen také Jakob Baševi, finančník habsburských císařů a spolupracovník Albrechta z Valdštejna, který do města přišel roku 1628. Hřbitov tak není izolovanou památkou, ale součástí delšího příběhu jičínské židovské obce.
Náhrobky jako kamenné životopisy
Prohlídka hřbitova není jen setkáním s historickými kameny. Hebrejské epitafy na vybraných náhrobcích doplňují české překlady, díky nimž lze lépe porozumět tomu, kdo zde odpočívá. Nápisy někdy naznačují povolání, vlastnosti, rodinné vazby nebo společenské postavení zemřelých. Z jednotlivých kamenů se tak skládají drobné životní příběhy obyvatel Jičína a okolí.
K typickým symbolům patří žehnající ruce velekněze. Tento motiv upozorňuje na příslušnost pohřbeného ke kněžskému rodu. Zaujme také náhrobek Marka Pollaka s reliéfní podobiznou, který vznikl v sochařské dílně Jana Štursy. Na hřbitově se nacházejí i hroby příbuzných Karla Krause, jičínského rodáka, německy píšícího novináře a dramatika.
Bejt tahara, studna a kohanitská branka
Na konci 19. století se areál rozšířil a přibyl pohřební domek, takzvaný bejt tahara. V něm se prováděla rituální očista zemřelých. Dochovala se také studna a menší přístavek na nářadí, jehož dveře zdobí Davidova hvězda.
V ohradní zdi lze spatřit zazděný portál někdejší kohanitské branky. Ta umožňovala příslušníkům kněžských rodin přímý přístup k hrobům příbuzných, protože jejich náboženská pravidla omezovala kontakt s hroby mimo vlastní rodovou linii. V prostoru pohřebního domku je umístěna také pamětní deska věnovaná obětem nacismu.
Stopy poškození i postupné obnovy
Hřbitov v minulosti opakovaně utrpěl škody. Některé náhrobky byly povaleny nebo odcizeny, později se však pracovalo na jejich znovuvztyčení a opravách. V letech 2006 až 2012 se obnovovaly také hrobky, střecha márnice a další části areálu. Vlastníkem je Židovská obec v Praze, správu židovských památek zajišťuje společnost Matana a o místní péči se podílela obecně prospěšná společnost Baševi.
Poslední pohřeb se zde konal v roce 1949. Podle odborného výkladu šlo o Idu Šindelkovou, která přežila válku emigrací do Anglie, po návratu do Československa však zemřela v době spojené s politickými represemi po komunistickém převratu.
Jak se na hřbitov dostat
Areál je uzamčený. Klíč si lze podle aktuálních informací města zapůjčit oproti vratné záloze v Městském informačním centru na Valdštejnově náměstí nebo v Theatronu u Valdštejnské lodžie. Podmínky se mohou měnit, proto je vhodné si návštěvu předem ověřit. Přístup není možný o sobotách a židovských svátcích.
Pro orientaci poslouží lokalita Sedličky, Valdštejnská lodžie nebo GPS souřadnice 50.4423328 N, 15.3823481 E. Hřbitov nemá spolehlivě uváděnou samostatnou poštovní adresu. Jde o pietní místo, kde je třeba respektovat klid a návštěvní řád; podle dostupných informací sem není povolen vstup se psy. Procházku lze přirozeně spojit s návštěvou Valdštejnské lodžie a okolní krajiny.