Jen málokterá stavba dokáže vyprávět dějiny města tak názorně jako děkanský kostel svatého Jiljí v Jirkově. Na první pohled zaujme mohutnou věží a výraznou předsíní, při bližším poznání však nabídne mnohem víc: stopy středověkého opevnění, renesanční stavební proměny, barokní kaple i náhrobky šlechticů spojených s jirkovským panstvím.
Od kostelíka na ostrově k městskému chrámu
Na místě dnešního kostela stával už kolem roku 1300 raně gotický obranný kostelík. Podle městských podkladů se nacházel na opevněném ostrůvku v řece Bělé a přístup k němu vedl přes most. Sakrální stavba tak nebyla pouze místem bohoslužeb, ale také součástí ochrany tehdejšího sídla.
V průběhu 16. století prošel kostel zásadními změnami. Za významný mezník se považuje rok 1568, kdy vznikl nový kostel, přičemž některé starší části zůstaly zachovány. Datování jednotlivých stavebních etap se v dostupných materiálech liší – renesanční věž je někdy kladena už přibližně k roku 1510, jindy se uvádí její přístavba v letech 1540 až 1545. Jisté však je, že dnešní podoba je výsledkem několika staletí postupného vývoje.
Jednolodní stavba má třípatrovou věž s ochozem a bání zakončenou lucernou. Do kostela se vstupuje pozdně gotickým portálem ze severní předsíně a hlavním portálem v západním průčelí. Právě kombinace starších gotických prvků s pozdějšími úpravami dává chrámu jeho charakteristický vzhled.
Barokní proměna interiéru
V 18. století se vnitřní prostor dočkal barokní úpravy. Ke kostelu přibyly také boční kaple: na jižní straně Červenohrádecká kaple a na severu kaple svatého Jana Nepomuckého. Ta měla původně vlastní vstup přímo z náměstí, dnes je však tento vchod zazděný. U datování Červenohrádecké kaple se prameny rozcházejí a uvádějí období kolem roku 1660 nebo přibližně rok 1748.
Barokní vrstva je důležitá i kvůli sochařské výzdobě v okolí. Před kostelem stojí pískovcový sloup se sousoším Piety, tedy Bolestné Panny Marie. Roku 1695 jej nechal zhotovit jirkovský měšťan Matěj Seeman jako připomínku utrpení a přežití třicetileté války. Původně stál na náměstí, k portálu kostela byl přenesen v roce 1965.
Sloup je připisován Janu Brokofovi a patří k nejvýznamnějším dílům, která jsou s tímto barokním sochařem v Jirkově spojována. U autorství je ale namístě opatrnost, mimo jiné i kvůli době vzniku díla a Brokofovu tehdejšímu působení v Praze. Pieta přesto vhodně doplňuje historické prostředí kostela a připomíná silnou brokofovskou stopu ve městě.
Náhrobky jako mapa dějin panství
Uvnitř kostela se nachází soubor náhrobních kamenů a desek, které návštěvníka přivádějí k rodům spojeným s dějinami Jirkova. Renesanční náhrobek Václava z Veitmile pochází z roku 1532, pískovcový náhrobek Kryštofa z Karlovic je datován rokem 1580.
Na pozdější období odkazuje litinová deska Jindřicha z Rottenhanu, Gabriely Czernínové a Gabriely z Buquoyů z roku 1836. Mramorová deska Jana z Trauttmansdorfu připomíná rok 1846. Nejde jen o jednotlivé funerální památky – společně ukazují, jak se v průběhu staletí měnili držitelé panství a jak se jejich osudy zapisovaly do městského prostoru.
Co navštívit v okolí
Kostel stojí na Kostelním náměstí přímo v historickém centru Jirkova. Jeho návštěvu lze snadno spojit s výstupem na městskou věž, kde sídlí Muzeum Jirků, nebo s prohlídkou historických městských sklepů. V okolí se připomínají také další místa spojená s řekou Bělou a rodinou Brokofů. Kostel je proto přirozenou zastávkou při procházce nejstarší částí města, nikoli izolovanou památkou stranou turistických tras.
Veřejnosti bývá interiér přístupný především v době bohoslužeb. Pokud si chcete prohlédnout náhrobky a barokní výzdobu mimo jejich konání, je vhodné předem kontaktovat Římskokatolickou farnost – děkanství Jirkov na adrese Kostelní 55. Aktuální časy bohoslužeb se mohou měnit a některé zimní obřady se konají v kapli na faře. Kostel není podle dostupných údajů bezbariérově přístupný pro vozíčkáře.