Velká kancelářská budova nemusí být městskou dominantou. SHQ, jižní část ČSOB Kampusu v pražských Radlicích, se místo toho pokouší splynout s terénem. Sedm nízkých pavilonů je zapuštěno do svahu a jejich střechy postupně klesají po jeho zeleném povrchu. Výsledkem není jediný mohutný blok, ale horizontální kampus, který měřítkem reaguje na okolní město i přírodní krajinu.
Autory projektu jsou Marek a Štěpán Chalupovi z ateliéru Chalupa architekti. SHQ vznikala od roku 2013 a dokončena byla v roce 2019. Stavba se nachází na rozhraní městské zástavby a zeleného masivu Dívčích hradů, v blízkosti přírodní rezervace Prokopské údolí. Právě vztah k místu patří k nejzajímavějším rysům celé realizace.
Velký objem rozdělený do krajiny
Administrativní centrum s plochou v řádu desítek tisíc metrů čtverečních by mohlo na podobném místě působit těžkopádně. Chalupovi proto zvolili členění do několika vzájemně propojených objektů. Pavilony vytvářejí menší měřítko, vnitřní prostory propojují atria a velké prosklené plochy a zelené střechy navazují na svah, do něhož je komplex zasazen.
Střechy zde nejsou jen technickou součástí stavby. Fungují jako intenzivní zelené plochy, místa k odpočinku i důležitá součást krajinářského konceptu. Podle podkladů ČSOB na nich roste více než 300 stromů, 3 000 keřů a stovka popínavých rostlin. Dešťová voda se zachytává v akumulační nádrži s objemem přes 530 metrů krychlových a využívá se k zavlažování střech i okolní zeleně.
Kancelář jako prostředí, ne jen pracovní plocha
Interiér SHQ staví na denním světle, vizuálních vazbách a pružném uspořádání. Železobetonový skelet umožňuje flexibilnější členění kanceláří, zatímco atria přivádějí světlo do hlubších částí komplexu a pomáhají orientaci. Pracovní prostředí tak není oddělené od okolní zeleně; ta se objevuje nejen za okny, ale také přímo na střechách a ve vnitřních prostorech.
Ekologické řešení přitom není pouze dekorací. Vytápění a chlazení zajišťuje 177 zemních vrtů hlubokých 150 metrů, jejichž celková délka přesahuje 26 kilometrů. Podle projektových podkladů jde o největší soustavu tohoto typu v České republice. Systém doplňuje ukládání tepla do vrtů, řízené noční větrání, automatizované otevírání oken a inteligentní řízení technických zařízení podle obsazenosti budovy. SHQ proto nepotřebuje klasickou kotelnu.
Budova získala certifikaci LEED Platinum. Fakulta architektury ČVUT uvádí přibližně o 60 procent nižší energetickou spotřebu než standardní referenční budovy podle metodiky LEED. Stavba byla oceněna také za využití BIM, tedy informačního modelu budovy, který nesloužil pouze k přípravě projektu, ale dále se využívá při správě a provozu komplexu.
Jižní a severní část kampusu jako dva přístupy
SHQ není v Radlicích osamocená. Přes Radlickou ulici ji s další částí kampusu spojuje pěší lávka. Starší severní budova se označuje jako NHQ a navrhl ji AP atelier Josefa Pleskota. Zkratka původně znamenala New Headquarters, dnes se používá význam Northern Headquarters.
Obě stavby spolu souvisejí, jejich architektura však není doslovně stejná. Zatímco Pleskotova budova působí jako výrazný městský objekt, Chalupovi pracují s rozvolněním, horizontálou a těsnějším propojením se svahem. Právě rozdíl mezi oběma částmi dává kampusu zajímavou vrstevnatost. Nejde o kopírování starší realizace, ale o dialog dvou odlišných způsobů, jak na stejném místě vytvořit velké pracovní centrum.
Stavba k objevování zvenčí
SHQ je především fungující administrativní centrála, nikoli běžně přístupná památka. Veřejnost proto nemá automaticky otevřený vstup do interiérů ani na střešní zahrady. Čas od času se konají odborné, studentské nebo festivalové exkurze, jejichž termíny a podmínky je nutné ověřit aktuálně.
I bez prohlídky lze z veřejných komunikací vnímat základní princip stavby: nízké pavilony, zelené svahy a lávku spojující obě části kampusu. Pro orientaci slouží adresa SHQ Výmolova 353/3 v Praze 5 – Radlicích; nejbližší významnou zastávkou je stanice metra B Radlická.
SHQ dobře představuje rukopis bratří Chalupových, kteří spolupracují od roku 1996. Jejich dlouhodobý přístup, založený na úsporných formách, detailu a ohledu k prostředí, ocenila v roce 2025 také porota titulem Architekt roku. Radlický kampus tak není zajímavý jen jako moderní kancelářská budova, ale i jako ukázka toho, že současná česká architektura může být výrazná právě svou zdrženlivostí.