Jen málokteré divadelní představení má za scénu dům, jehož skutečné stěny pamatují příběh, o němž vypráví. Ve Winternitzově vile na pražské Cihlářce se právě takovým místem stává inscenace Míru zdar! Nevyužívá vilu pouze jako působivou kulisu, ale pracuje s její dispozicí, atmosférou i minulostí. Divák tak nevstupuje do dekorace, nýbrž do skutečného domu rodiny, jejíž osud poznamenaly nacistická perzekuce, poválečné trauma i složitý návrat majetku.
Dům postavený pro rodinu
Winternitzovu vilu nechal v roce 1932 vybudovat právník JUDr. Josef Winternitz pro svou manželku Jenny, dceru Suzanu a syna Petra. Návrh svěřil Adolfu Loosovi a Karlu Lhotovi. Vila bývá označována za poslední Loosovu stavbu dokončenou za jeho života a dodnes patří k výrazným pražským památkám moderní architektury.
V interiéru se uplatňuje princip Raumplanu: jednotlivé místnosti nejsou řazeny do jednoduchých pater, ale propojují se v různých výškových úrovních. Výsledkem je promyšlený prostor s nečekanými průhledy, vestavěným nábytkem a osobitou materiálovou střídmostí. V odborných debatách se v minulosti řešila míra podílu obou architektů. Dnešní výklad považuje za hlavního autora Adolfa Loose, zatímco Karel Lhota se významně podílel na interiéru a realizaci stavby.
Rodina, která musela svůj domov opustit
Winternitzovi vilu obývali necelé desetiletí. V roce 1941 ji museli v důsledku rasové perzekuce převést na fond, který spravoval konfiskovaný majetek židovských obyvatel. Objekt následně získala pražská obec. Po válce byli členové rodiny deportováni do nacistických koncentračních táborů. Josef a Petr Winternitz zahynuli během holokaustu, Jenny a Suzana přežily a vrátily se do Prahy.
Do svého domu se však už nevrátily. Přestože stát uznal jejich nárok na navrácení nemovitosti, restituční řízení zatížily dědická a milionářská daň i další pohledávky. Matka s dcerou proto nabídly vilu státu jako dar výměnou za zrušení exekucí a závazků. Právě tento poválečný moment patří k nejsilnějším kapitolám historie domu: návrat byl možný právně, ale nikoli skutečně a bez podmínek.
Od vily k mateřské školce a zpět
Po převodu objekt využíval sochař Wilhelm Srb-Schlossbauer a později se z něj stala mateřská škola. Děti zde pobývaly až do poloviny 90. let, kdy se začalo připravovat nové využití domu. Potomci původních majitelů získali vilu zpět v roce 1997. Rekonstrukce, která měla obnovit její podobu z třicátých let, probíhala v letech 1999 až 2002 a významně k ní přispěl vnuk Josefa Winternitze, Ing. Stanislav Cysař.
Od roku 2017 je vila přístupná veřejnosti jako galerie a kulturní centrum. Stálá expozice připomíná rodinu Winternitzových, architekturu domu i širší dějiny 20. století. Prohlídka zde proto není jen setkáním s Loosovou architekturou, ale také s pamětí konkrétních lidí.
Divadelní návrat do padesátých let
Inscenace Míru zdar! se odehrává v 50. letech, kdy se vila proměnila ve státní mateřskou školku. Podle děje se Jenny po válce na jediný večer vrací do svého někdejšího domova. Chce si na zahradě natrhat třešně a najít odpověď na zásadní otázku. Do domu se má tajně dostat s kamarádkou Labuťovou, která se věnuje duchařským seancím.
Tato situace je součástí dramatické fikce, nikoli doloženou historickou událostí. Síla představení spočívá právě v napětí mezi skutečností a divadelní představou. V autentických pokojích se odehrává příběh ženy, která se vrací do prostoru vlastního života, ale zároveň do domu, jenž už jí nepatří. Název inscenace odkazuje k poválečnému příběhu rodiny a k závěru darovacího dopisu Jenny Winternitzové.
Premiéra se uskutečnila v prosinci 2021. Projekt vznikl jako první inscenace platformy JEDL dílna, která dává prostor začínajícím umělcům pod supervizí divadelního spolku JEDL. Režii a scénář připravila Kristýna Nebeská, dramaturgii Lucie Trmíková a Kateřina Volánková. Představení trvá přibližně hodinu bez přestávky.
Co ve vile navštívit
Podle aktuálně uváděného programu se má inscenace konat také v neděli 15. listopadu 2026 od 19:30. Termín i vstupné je vhodné před cestou ověřit u pořadatele, protože kulturní program se může měnit. Vila stojí na adrese Na Cihlářce 10 v Praze 5, nedaleko Malvazinek.
Návštěvu představení lze spojit s komentovanou prohlídkou, která přibližuje Loosovu architekturu i osudy původních obyvatel. Právě toto spojení dává návštěvě mimořádný smysl: nejprve poznáte skutečný dům a jeho vrstvy, poté se v něm setkáte s příběhem, který se snaží představit, jak se do takového prostoru vrací paměť.