Hlas může být nositelem informace, ale také nálady, napětí, nejistoty nebo blízkosti. Právě tuto méně viditelnou stránku komunikace zkoumá Jonáš Richter ve výstavě a zvukové instalaci Společná řeč. Galerie Kabinet T. ji ve Zlíně plánuje představit od 25. září do 19. listopadu 2026.
Richterův projekt se obrací k prostředí současných médií a digitálních platforem. Zajímá se o lidský hlas, jeho napodobování i přebírání cizích projevů. V centru pozornosti stojí napětí mezi skutečným dialogem a situací, kdy člověk slyší především potvrzení vlastních postojů – podobně jako v uzavřené ozvěně sociálních sítí a algoritmicky uspořádaného obsahu.
Co všechno se skrývá v lidském hlase
Význam řečených slov je jen jednou částí sdělení. Stejně důležité může být tempo, barva, rytmus nebo emoční zabarvení hlasu. Richter se dlouhodobě zabývá tím, co se s řečí děje při jejím převodu do textu, nahrávky a následné reprodukce v galerijním prostoru.
Zvuková instalace tak otevírá otázku, zda lze hlas beze zbytku převést na technický signál. Digitální nástroje dnes umějí lidskou řeč napodobit, upravit i vytvořit její novou podobu. Tím ale nezmizí její tělesná a vztahová stránka. Hlas stále působí jako stopa konkrétní přítomnosti – i v okamžiku, kdy je reprodukovaný, zprostředkovaný nebo převzatý.
Autor mezi obrazem, zvukem a performancí
Jonáš Richter se narodil v roce 1983. Studoval fotografii na Slezské univerzitě v Opavě, prošel ateliérem Jiřího Thýna na Scholastice, absolvoval stáž na londýnské Goldsmiths University a následně vystudoval sochařský ateliér Edith Jeřábkové a Dominika Langa na UMPRUM.
Na UMPRUM pokračuje také v doktorském studiu, v němž se věnuje lidskému hlasu. Jeho tvorba se pohybuje mezi zvukovou instalací, fotografií a pohyblivým obrazem a soustředí se na jazyk i hranice dorozumění v kontaktu s technologiemi. Přibližně patnáct let je spojen také s hudebním projektem Richter & son. V minulosti kurátoroval zvukovou galerii Output a spolupracoval na zvukových složkách výstav dalších umělců.
K širšímu Richterovu zájmu o kolektivní komunikaci patří rovněž projekt Cooperative Life Choir, který vytvořil společně s Rutou Putramentaitė a Denisou Langrovou. Pracuje s performativními workshopy, kolektivním zpěvem a vytvářením sdíleného prostoru. Není přitom potvrzeno, že by se tento projekt stal přímou součástí zlínské výstavy; může ale nabídnout zajímavý kontext k autorovu dlouhodobému zájmu o hlas a společné jednání.
Současné umění v bývalé továrně
Kabinet T. sídlí ve 12. budově někdejšího baťovského továrního areálu na adrese J. A. Bati 5637. Právě prostředí průmyslové architektury dodává výstavě další vrstvu. Typizované železobetonové budovy, velká okna, cihelné parapety a pravidelné uspořádání areálu připomínají dobu, kdy byl Zlín vystavěn jako promyšlený systém výroby, práce a pohybu lidí.
Propojení historického prostoru s instalací o digitálně zprostředkované řeči může návštěvníka vést k zajímavému srovnání. Tovární areál byl založen na organizaci a přesně nastavených procesech, zatímco Richter zkoumá, jak technologie proměňují dnešní komunikaci. Nejde o předem deklarovaný záměr pořadatele, ale o interpretační souvislost, která může při návštěvě přirozeně vystoupit do popředí.
Kabinet T. jako zlínská laboratoř
Galerie vznikla ve Zlíně v roce 2008 a navazuje na tradici brněnské Galerie Na bidýlku, kterou do té doby vedl galerista Karel Tutsch. Její název na tento odkaz upozorňuje. Kabinet T. se zaměřuje na současné české i zahraniční výtvarné umění, autorské a skupinové výstavy, multimediální projekty i experimentální formáty.
Vedle výstav zde vznikají také přednášky, autorská setkání, edukační programy a publikace. V minulosti galerie představila například Evu Koťátkovou, Igora Korpaczewského, Maxe Leiße, Denisu Langrovou, Pavla Humhala nebo Rutu Putramentaitė. Návštěvu lze spojit s prohlídkou baťovského areálu a nedalekých institucí 14|15 Baťova institutu, Muzea jihovýchodní Moravy či Krajské galerie výtvarného umění.
Praktické informace pro návštěvníky
Výstava Společná řeč je podle dostupného městského kalendáře naplánována na 25. září až 19. listopadu 2026. Galerie obvykle otevírá od úterý do pátku mezi 14. a 18. hodinou, u zvukové instalace však může být režim návštěvy odlišný. Před cestou je proto vhodné ověřit aktuální informace přímo u galerie, případně se předem domluvit na telefonu +420 608 416 258.
Přesný čas vernisáže, vstupné, technické řešení instalace i její přístupnost zatím nejsou v dostupných podkladech upřesněny. Jisté je především místo: 12. budova bývalého továrního areálu, kde se historie průmyslového Zlína potkává s otázkami, které řešíme každý den – jak mluvit, jak naslouchat a jak poznat, že si skutečně rozumíme.