U Stožce nešlo v únoru 1850 o jedinou náhodnou potyčku. Spor o ulovenou zvěř během několika dnů přerostl v ozbrojené střety, do nichž se zapojily desítky lidí. Příběh se zachoval jako jedna z nejvýraznějších událostí šumavského pohraničí, přesné počty účastníků a obětí se však v jednotlivých podáních liší.
Zvěř, která spustila konflikt
Podrobnější regionální popis klade první incident na 21. února 1850. Pytláci se tehdy pokusili získat zpět ulovenou zvěř, kterou místní domkář předal finanční stráži. Následovala potyčka, při níž byl jeden z pytláků zabit a další zajat.
O dva dny později podle téhož podání zaútočilo na kasárna přibližně 35 pytláků. Uvnitř se opevnilo asi 45 obránců. Útočníci se měli pokusit dostat k zajatému druhovi; střet se tak rozvinul kolem místa, které sloužilo jako zázemí finanční stráže. Jiné přehledy uvádějí odlišné dílčí počty i ztráty. Údaj, že během událostí zemřelo pět lidí a přibližně deset bylo zraněno, se objevuje v jednom z regionálních popisů, nelze ho však považovat za jednotně potvrzenou bilanci.
Označení „největší pytlácká bitva v Evropě“ se v souvislosti se Stožcem traduje. Bez doloženého srovnání s dalšími událostmi je ale namístě chápat ho jako místní či regionální pojmenování, nikoli jako ověřený historický rekord.
Hranice v lese a nebezpečná služba
Střet ukazuje, jak odlišně mohl stejný les působit na různé lidi. Pro pytláky představoval zdroj zvěře, pro schwarzenberské lesníky rozsáhlý majetek, který měli střežit, a pro finanční stráž prostor, v němž se dohlíželo na pořádek v příhraničí. V řídce osídlené krajině nebyla hranice vždy zřetelnou čárou v terénu; lesní cesty a hluboké hvozdy ji mohly činit obtížně přehlednou.
Stožec sám vznikl jako dřevařská osada a první písemná zmínka o něm pochází z roku 1769. Zdejší hospodářství se později spojilo také s výrobou rezonančního dřeva pro hudební nástroje. Schwarzenbergové tu zřídili pstruží líheň, s níž se pojí vznik hostince U Pstruha. Les tedy nebyl jen kulisou dramatického střetu, ale základem práce i každodenního života.
Kasárna, která se proměnila v hotel
Bývalá kasárna finanční stráže měla být ve 30. letech 20. století přestavěna na hotel Forelle, česky Pstruh. Podle místního podání se při stavebních pracích našly ve dřevě projektily. Jde o tradovanou zprávu, nikoli o nález, který by dostupné popisy nezávisle potvrzovaly. Přesné místo střetu navíc nelze z uváděných údajů spolehlivě určit, proto není vhodné zaměňovat pozdější hotel za jednoznačně doloženou lokalizaci celé události.
Takové drobné stopy dobře ukazují, jak se historie místa skládá z doložitelných údajů i vzpomínek, které se předávají dál. U stožeckého střetu je jisté, že šlo o ozbrojené události rozložené do několika dnů; jejich přesný průběh a bilance zůstávají v popisech nejednotné.
Stožec jako výchozí bod do šumavské krajiny
Dnešní návštěva Stožce nabízí jiný pohled na krajinu, v níž se tehdy pohybovali pytláci i strážci. Obec leží v údolí Studené Vltavy pod Stožeckým vrchem. V okolí se nachází Stožecká skála se zbytky strážního hrádku, který střežil jednu z větví Zlaté stezky, i poutní kaple nad léčivým pramenem. Místo tak propojuje příběh pohraničního střetu s mnohem staršími cestami a zdejšími poutními tradicemi.
Proměny Stožce pokračovaly i v novější době. Roku 1910 sem byla přivedena železnice z Černého Kříže, pokračující k hranici a do Nového Údolí, která propojila jihočeské tratě s bavorskými. Po druhé světové válce obec ovlivnil odsun německého obyvatelstva a vznik pohraničního pásma. Příběh pytlácké bitvy je proto jen jednou kapitolou místa, jehož podobu opakovaně určovala blízkost hranice, les a lidé, kteří v něm hledali obživu i cestu dál.