Na vrcholu Stožecké skály stojí kovový kříž a před návštěvníkem se otevírá pohled přes údolí Studené Vltavy k obci Stožec. Za dobré viditelnosti se na obzoru řadí výrazné šumavské vrcholy Třístoličník, Plechý a Smrčina, případně také masiv Knížecího stolce. Výlet sem přitom není jen cestou za rozhledem. Skála ukrývá cenné lesní prostředí, poutní místo i pozůstatky objektu, jehož účel dodnes obestírá určitá nejistota.
Skalní výchoz nad Stožcem
Stožecká skála leží na jižním až jihozápadním svahu hory Stožec, která dosahuje přibližně 1 065 metrů. Samotný skalní výchoz se nachází zhruba v nadmořské výšce 975 metrů. Je součástí Národního parku Šumava a zároveň území, které bylo jako přírodní památka vyhlášeno už v roce 1989.
Okolí tvoří suťové svahy, skalní bloky a smíšený les. Původní šumavské porosty zde zastupují především smrk, jedle a buk a místy si zachovávají přirozený, až pralesovitý charakter. Právě členitý terén a starší lesní společenstva dávají výstupu jinou atmosféru než běžná cesta k upravené vyhlídce. Skála působí jako součást hory, nikoli jako samostatně vybudovaná atrakce.
Výhled na pohraniční hřeben
Z nejvyššího místa se pohled stáčí přes Stožec a údolí Studené Vltavy k šumavskému pohraničí. Třístoličník, Plechý a Smrčina vytvářejí na obzoru souvislý horský hřeben, jehož podobu výrazně ovlivňuje odlehlost a rozsáhlé lesy. Za jasného počasí může být panorama mnohem širší, než by návštěvník čekal od poměrně nenápadného skalního bodu.
Výhled je jedním z hlavních důvodů, proč se ke Stožecké skále vydat, nejde však o místo vhodné k bezstarostnému posedávání za každého počasí. Poslední úsek je úzký, kamenitý a místy příkrý. Po dešti nebo při námraze mohou být skály kluzké, takže pevná obuv a opatrný postup jsou zde důležitější než rychlost.
Co zbylo po horském hrádku
V okolí vrcholu jsou patrné jen drobné pozůstatky středověkého opevněného objektu. V turistických materiálech se někdy označuje jako strážní věž, přesnější je však mluvit o horském hrádku nebo opevněném objektu. Písemné zprávy o jeho existenci se nedochovaly a archeologické nálezy jeho fungování kladou nejspíše do období od konce 13. nebo první poloviny 14. století do 15. století.
Tradičně se předpokládá souvislost s ochranou prachatické větve Zlaté stezky, obchodní trasy, která překonávala Šumavu. Přímé doklady, že právě tento objekt plnil konkrétní strážní úlohu, ale známé nejsou. Na místě proto nečekejte zachované zdivo ani podobu klasického hradu. Hodnota lokality spočívá spíše v náznacích v terénu a v představě, že horský průchod kdysi sledovali lidé i v mnohem drsnějších podmínkách.
Kaple pod skálou a cesta k ní
Výlet ke skále se přirozeně spojuje se Stožeckou kaplí, která stojí v jejím bezprostředním okolí. Dřevěná kaple Panny Marie vznikla roku 1791. Podle tradice ji nechal vystavět volarský kovář Jakoubek Klauser jako poděkování za uzdravení zraku po použití vody z místního pramene. Po obnově v letech 1987 až 1988 byla znovu vysvěcena v roce 1990 a dodnes představuje významné poutní místo. Hlavní pouť se podle obce koná první neděli po 14. srpnu.
Ke kapli ani ke skále se nejčastěji vyráží ze Stožce po značených turistických trasách. Jedna z okružních variant přes Stožecká luka, Stožeckou skálu a kapli měří přibližně 11,5 kilometru. Od zpevněné cesty ke kapli je třeba pokračovat asi 800 metrů pěšky a samotný úsek od kaple ke skále měří zhruba 200 metrů. Trasa není vhodná pro kočárky.
Přístup ke skále bývá v části roku omezen kvůli ochraně sokola stěhovavého. Úsek modré turistické trasy se obvykle uzavírá od 1. března do 15. července, režim se však může změnit podle aktuálních opatření Správy Národního parku Šumava. Před cestou je proto dobré ověřit současný stav. Stožecká skála tak nabízí výlet, který spojuje výhled, příběh dávné stezky i respekt k místu, kde má hlavní slovo příroda.