Ryté sklo není jen ozdobou pohárů a váz. V ateliéru Pavlíny Čambalové v Železném Brodě se mění v samostatné umělecké objekty, v nichž se potkává řemeslná přesnost, práce s kamenem a hledání nových výrazových možností. Autorka se věnuje také glyptice, tedy uměleckému opracování drahých a ozdobných kamenů, a ve své tvorbě se zaměřuje mimo jiné na vltavíny.
Od Turnova a Nového Boru k vlastnímu rukopisu
Čambalová vystudovala broušení a rytí drahých kamenů v Turnově a následně umělecké sklo v Novém Boru. Obě oblasti se v její práci přirozeně doplňují. Zkušenost s kamenem přináší cit pro strukturu, detail a materiál, zatímco sklo nabízí průhlednost, světlo a prostor pro experiment.
Ve vlastních objektech využívá rytí jako způsob kresby do skleněného povrchu. Inspiraci hledá v přírodě i v každodenních událostech, takže výsledkem nejsou pouze dekorativní předměty, ale osobitá díla s vlastním tématem a náladou. Právě spojení tradičního postupu s autorským přístupem dává její tvorbě výraz, který přesahuje běžnou představu o sklářském suvenýru.
Galerie, kde je vidět i práce za výsledným dílem
Součástí ateliéru je galerie rytých skleněných objektů a rytecká dílna. Návštěva tak může nabídnout nejen setkání s hotovými díly, ale také představu o tom, jak náročné je do skla nebo kamene zasáhnout s dostatečnou přesností. Rytí vyžaduje soustředění, cit v ruce i dobrou znalost materiálu. Drobná změna tlaku nebo směru může ovlivnit celou kresbu.
V souvislosti s ateliérem se představuje také vitrografie, tedy tisk z rytých skleněných desek. Tento postup ukazuje sklo z jiné perspektivy: není pouze nositelem obrazu, ale může se stát i matricí, která obraz přenese na papír. Pro návštěvníka je to zajímavý příklad toho, jak lze tradiční sklářské dovednosti rozvíjet nečekaným směrem.
Železný Brod jako přirozené místo pro sklářský ateliér
Ateliér stojí v prostředí, které má ke sklu mimořádně blízko. Železný Brod patří k významným centrům českého sklářství a místní tradici připomíná sklářská škola, dílny, muzea i další aktivity spojené s výrobou a výtvarným zpracováním skla. Tvorba Pavlíny Čambalové do tohoto prostředí zapadá, zároveň ho ale obohacuje o současné experimenty a mezinárodní zkušenost.
Autorka osm let působila ve Vídni a své znalosti dále rozvíjela výukou, tvorbou a výstavami v zahraničí. Její práce a působení jsou spojovány také s prostředím Spojených států, Německa, Japonska a Číny. Železnobrodský ateliér tak není izolovaným místem, ale součástí širšího příběhu českého řemesla, které se může uplatnit i na mezinárodní scéně.
Škola Jiřího Harcuby navazuje na tradici
Důležitou součástí její činnosti je také předávání zkušeností. Od roku 2014 pořádá Školu Jiřího Harcuby, která navazuje na tradici školy Dominika Bimana vedené profesorem Jiřím Harcubou. Účastníci se v rámci této tradice seznamovali s prací na ryteckých strojích a mohli si vyzkoušet také vitrografii.
Takové aktivity připomínají, že sklářské řemeslo nestojí pouze na hotových výrobcích. Stejně podstatné je udržovat znalost postupů a umožnit dalším lidem, aby pochopili, co všechno se skrývá za jemnou linií vyrytou do skla. Právě osobní kontakt s dílnou může být pro návštěvníka stejně cenný jako samotná galerie.
Návštěvu je nutné předem ověřit
Galerie a dílna se podle aktuálnějších turistických údajů nachází na adrese Hluboká 114 v Železném Brodě. Ateliér nemá pravidelný celoroční provoz, protože autorka často vyučuje, tvoří a vystavuje v zahraničí. Dostupné informace navíc v současnosti uvádějí, že prohlídky jsou do odvolání nedostupné.
Pokud se situace změní, je návštěvu vhodné vždy domluvit předem přímo s provozovatelkou. Starší materiály uvádějí jinou adresu a také dřívější umístění na Masarykově ulici, proto je ověření aktuálních údajů před cestou obzvlášť důležité. Odměnou může být setkání s tvorbou, která ukazuje Železný Brod jako živé centrum skla – s respektem k tradici, ale bez obavy z nových cest.