Na svahu nad soutokem Jizery a potoka Žernovníku se dochovalo místo, kde se Železný Brod na chvíli promění v podhorskou vesnici. Trávníky tvoří mimořádně zachovaný soubor roubených chalup, zděných domů, zahrádek a členitých uliček. Právě proto jsou vesnickou památkovou rezervací a také jedním z nejzajímavějších cílů pro poznávání Pojizeří.
Okruh začíná na Malém náměstí u kostela svatého Jakuba Většího. Trasa není náročným výletem do přírody, spíš příjemnou městskou procházkou s několika schody a převýšením ke kostelnímu vršku. Historické centrum Trávníků je volně přístupné po celý rok, k prohlídce interiérů je ale dobré předem ověřit aktuální možnosti.
Kostelní vršek spojuje několik příběhů
První zastavení představuje areál kostela svatého Jakuba Většího. Jeho dnešní podoba vychází z přestavby na konci 17. století a z pozdějšího rozšíření v letech 1762 až 1763. Společně s kostelem tu stojí kostnice, zvonice a několik drobných památek, takže nejde jen o samostatnou sakrální stavbu, ale o působivý historický celek.
Ke kostnici byly po zrušení okolního hřbitova v roce 1885 uloženy lidské ostatky. Pozornost si zaslouží také pískovcový smírčí, někdy označovaný jako Melicharův, kříž ze 17. století. Dřevěná zvonice pochází z roku 1761. Po ničivém požáru v roce 2007 byla o rok později obnovena do původní podoby. Její konstrukce je pozoruhodná tím, že plášť stavby a část nesoucí zvony fungují nezávisle na sobě.
Dnes jsou ve zvonici tři nové zvony – svatý Jakub Větší, Panna Maria Bolestná a svatý Václav. Zavěšovaly se od roku 2009 a podle městských materiálů se na ně zvoní ručně.
Roubenky, kašna a takzvaná radnice
Od kostela pokračuje okruh do samotných Trávníků. Zástavba připomíná tradiční podkrkonošské a pojizerské domy: typické jsou roubené konstrukce, menší okna, dřevěné štíty i drobné zahrádky. Jednotlivé domy nevznikaly ve stejnou dobu, a tak čtvrť nepůsobí jako skanzen vytvořený podle jediného vzoru. Spíš ukazuje přirozený vývoj historického městského předměstí.
Centrální prostor doplňuje šestiboká pískovcová kašna z roku 1828. Na její hlavici je vyobrazen městský znak. Mezi zděnými stavbami vyniká dům Grosovsko, známý také jako trávnická radnice. Toto pojmenování je ovšem pouze lidové – budova skutečnou radnicí nikdy nebyla. Svým klasicistním až empírovým výrazem však mezi roubenými domy působí výrazně a dokládá pestrost zdejší architektury.
Běliště: od řemeslného domu k muzeu
Největším lákadlem okruhu je Běliště, největší dochované roubené stavení v Železném Brodě. Podle záklopového prkna ve štítu vzniklo roku 1807. Tesařský mistr Jan Šída z Jesenného je tehdy postavil pro koželuha Jana Brožka. Název domu pravděpodobně souvisí s bělením prádla nebo látek; v minulosti zde fungovala barvírna a přilehlá zahrada nejspíš sloužila potřebám tohoto řemesla.
Po rozsáhlé rekonstrukci na začátku 90. let 20. století se Běliště proměnilo v národopisnou expozici městského muzea. V devíti světnicích se návštěvník setká se starou školní třídou, cechovními předměty, ševcovským koutem, pekařskou dílnou nebo tkalcovským stavem. Nechybí flašinet, dřevěné betlémy ani makety roubených domů. Právě díky této kombinaci stavby a vybavení je Běliště srozumitelné i dětem: historie tu není jen za sklem, ale odehrává se v prostoru skutečného domu.
Výlet lze doplnit sklem
Železný Brod je spojený také se sklářstvím, a proto se k prohlídce Trávníků dobře hodí návštěva Minimuzea skleněných betlémů v Železné ulici. Sbírka čítá přibližně 80 betlémů z různých druhů skla. Součástí návštěvy je také kreativní korálková dílna, která může být zajímavým zpestřením rodinného výletu.
Otevírací režim Běliště i minimuzea se může měnit podle sezony. Před cestou je proto vhodné ověřit aktuální informace u Městského muzea v Železném Brodě nebo u provozovatele minimuzea. Samotné Trávníky však můžete projít kdykoli a bez vstupenky. Informační tabule u vybraných objektů pomáhají číst zástavbu jako příběh místa – od řemesel a každodenního života až po obnovu památek, které má smysl chránit.