Železný Brod patří k místům, kde se historie města nedá oddělit od skla. Městské muzeum to ukazuje hned ve dvou budovách: sklářská expozice sídlí v bývalé městské spořitelně na náměstí 3. května, národopisná část pak v roubeném domě Běliště v památkové rezervaci Trávníky. Návštěva tak není jen prohlídkou vitrín, ale také cestou mezi dvěma výraznými podobami Železnobrodska.
Od domácí výroby bižuterie ke sklářskému umění
Sklářská expozice připomíná, že zdejší sklářská tradice nevznikala pouze ve velkých továrních provozech. V druhé polovině 19. století se v regionu rozvíjela také podomácká výroba komponentů pro skleněnou bižuterii. Návštěvníci uvidí sklářský stůl s petrolejovým kahanem, nářadí, brusné stroje i hotové výrobky.
Expozice přibližuje jednotlivé pracovní postupy. Některé součásti bižuterie se opracovávaly na stroji zvaném klemprda, jiné vznikaly vinutím skla u stolu s kahanem. Právě tyto konkrétní ukázky pomáhají pochopit, jak se sklářské řemeslo dostávalo do domácností a jak vypadala práce, která byla součástí obživy mnoha lidí v okolí.
Samostatná část se věnuje místním sklářským firmám v období před druhou světovou válkou. Důležitým mezníkem se stal rok 1920, kdy byla založena Státní odborná sklářsko-obchodní škola. Ta připravovala pracovníky nejen po řemeslné, ale také po výtvarné stránce. Galerie osobností připomíná například Aloise Meteláka, Zdeňka Juna, Jaroslava Brychtu, Miloslava Klingera, Jindřicha Tocksteina nebo Božetěcha Medka.
Libenský a Brychtová: sklo jako plastika
Závěr sklářské expozice patří tvorbě Jaroslavy Brychtové a Stanislava Libenského. Jejich společná práce významně přispěla k rozvoji tavené skleněné plastiky a ukazuje, že sklo nemusí být jen užitkovým materiálem nebo ozdobou. V jejich dílech se stává svébytným výtvarným médiem, které pracuje se světlem, objemem a vnitřní strukturou.
Současná podoba expozice vznikla v rámci projektu Spojeno sklem! Podílelo se na ní architektonické studio MAJATORY a součástí projektu byla také obnova návštěvnického zázemí. Budova na náměstí přitom neslouží sklářské expozici náhodou: muzeum se sem přestěhovalo už v roce 1936, krátce po dokončení městské spořitelny.
Běliště: roubený dům jako kronika města
Za národopisnou expozicí je potřeba vydat se do ulice Jirchářská. Běliště je největší dochovanou roubenou stavbou v Železném Brodě a pochází z roku 1807. Stojí v památkové rezervaci Trávníky, kde se dochoval soubor roubených a klasicistních domů z přelomu 18. a 19. století.
Devět místností Běliště představuje široký obraz života v regionu. Expozice začíná u geologického vývoje Železnobrodska a ukázek břidlice, vápence či železných rud. Nechybějí archeologické nálezy z hradu Návarova, pečetidla ani kopie historických dokumentů. Jinde se návštěvník ocitne ve staré školní třídě, u cechovních předmětů nebo v ševcovském koutku s verpánkem.
Pozornost přitahuje také rekonstruovaná pekařská dílna s pecí, díží, kopistem a dřevěnými perníkářskými formami. Část domu napodobuje interiér venkovské chalupy s předměty denní potřeby, malovaným nábytkem a svátečním oděvem. K místní atmosféře přispívají dřevěné skříňové betlémy, modely někdejších měšťanských domů i funkční flašinet s devíti melodiemi.
Muzeum s příběhem delším než jedno století
Kořeny muzea sahají do konce 19. století. Sbírky se formovaly mimo jiné v souvislosti s Národopisnou výstavou českoslovanskou v Praze v roce 1895, na níž se podílel také okresní odbor ze Železného Brodu. Část materiálu se po skončení výstavy vrátila zpět do města.
Ve druhé polovině 20. století muzeum fungovalo jako národopisné muzeum pro oblast horního Pojizeří. V 90. letech prošlo Běliště rozsáhlou rekonstrukcí a po jejím dokončení začalo sloužit jako národopisná pobočka. Hlavní budova se tak mohla soustředit na sklářské sbírky.
Obě expozice je možné spojit s procházkou Trávníky, jejichž trasa mezi historickými domy měří necelý kilometr. Protože jde o dvě různá návštěvní místa, vyplatí se před cestou ověřit aktuální otevírací dobu a případné výstavy. Muzeum obvykle nabízí sezónní režim a skupinové návštěvy lze domluvit i mimo běžnou dobu.