Jak může lidské tělo vyjadřovat svobodu, odpor nebo zranitelnost – a kdy se naopak stává předmětem kontroly? Právě těmto otázkám se bude věnovat páté setkání ze série participativních art mediací Národní galerie Praha. Program se uskuteční v neděli 18. října 2026 od 14 hodin ve Veletržním paláci a návštěvníky zavede do expozice 1939–2021: Konec černobílé doby.
Galerie jako prostor společného přemýšlení
Nejde o klasickou komentovanou prohlídku, při níž odborník předává hotový výklad a skupina jej poslouchá. Participativní mediace staví na pozorování, rozhovoru a společných aktivitách. Význam jednotlivých děl se tak rodí také z toho, co v nich vidí samotní návštěvníci.
Účastníci budou mít možnost sdílet vlastní interpretace a zkušenosti, míra zapojení však zůstává dobrovolná. Důležitou součástí programu je dialog mezi lidmi s různými pohledy i mezi návštěvníky a uměleckými díly. Takový způsob práce může být zajímavý i pro ty, kteří se v galerii necítí jistě nebo si nejsou jisti, zda umění dokážou správně „číst“.
Tělo mezi sebevyjádřením a mocí
Lidské tělo se v umění objevuje jako portrét, symbol, objekt touhy i prostředek společenského komentáře. Může být nositelem osobní identity, ale také místem, do něhož se promítají pravidla, očekávání a mocenské vztahy. Říjnové setkání se proto zaměří nejen na svobodu a sebevyjádření, ale také na kontrolu, společenské postavení nebo zranitelnost.
Téma získává další rozměr v souvislosti s českým a československým uměním druhé poloviny 20. století a začátku 21. století. Způsoby zobrazování těla ovlivňovaly politické, společenské i ekonomické podmínky. Umělecké dílo tak nemusí vypovídat jen o konkrétní postavě nebo autorovi, ale také o době, v níž vzniklo, a o hranicích, které tehdy společnost nastavovala.
Od poválečného umění k současnosti
Expozice 1939–2021: Konec černobílé doby představuje československé a české umění od roku 1939 téměř do současnosti. Její chronologické uspořádání sleduje proměny tvorby v návaznosti na širší dějiny, zároveň se ale vyhýbá jednoduchému dělení na oficiální a neoficiální umění, abstrakci a figuraci nebo formální a sociálně angažovanou tvorbu.
Více než 300 děl pochází ze sbírek Národní galerie Praha, bez zahraničních zápůjček. Zastoupeny jsou malby, sochy, fotografie i záznamy performancí, tedy média, která nabízejí různé způsoby uvažování o těle a jeho přítomnosti. Mezi autory a autorkami spojenými s expozicí najdeme například Evu Kmentovou, Adrienu Šimotovou, Milenu Dopitovou, Jiřího Černického, Josefa Bolfa, skupinu Ztohoven, Kateřinu Šedou, Karla Nepraše, Mikuláše Medka nebo Pavla Brázdu.
Není přitom předem uvedeno, která konkrétní díla budou během říjnové mediace vybrána. Právě otevřenost programu ale ponechává prostor pro reakce skupiny a pro to, aby se setkání odvíjelo od společného pozorování.
Praktické informace k návštěvě
Program povedou Alena Kotyza, edukátorka Národní galerie Praha, a Nikola Ludlová, koordinátorka pro inkluzi a udržitelnost Společnosti Jindřicha Chalupeckého. U obdobných setkání stejné série trvá program přibližně tři hodiny a sraz bývá u výtahů ve 4. patře Veletržního paláce. Tyto údaje je však vhodné před návštěvou ověřit u aktuálních informací k říjnovému termínu.
Veletržní palác najdete na adrese Dukelských hrdinů 47 v Praze 7. Podle zveřejněných informací se vstupné pohybuje kolem 120 Kč, pro studenty, seniory a členy Klubu přátel NGP kolem 80 Kč. Na program je nutná samostatná rezervace; aktuální dostupnost míst i podmínky vstupu se mohou do října 2026 změnit.
Setkání je určeno každému, kdo chce v galerii nejen procházet kolem obrazů a soch, ale také si vyzkoušet, jak se význam umění proměňuje v rozhovoru s ostatními. Veletržní palác tak nabídne příležitost podívat se na lidské tělo nejen jako na zobrazovaný motiv, ale také jako na téma osobní svobody a společenské moci.