Šestice kladenských věžáků v Rozdělově patří k nejpozoruhodnějším poválečným obytným souborům v Česku. Z dálky působí jako výrazná dominanta města, při bližším pohledu ale odhalují promyšlený svět detailů, dispozic a společných prostor. Nejde jen o vysoké domy z poloviny 20. století. Je to architektonický celek, který měl nabídnout moderní způsob bydlení a současně vytvořit svébytné městské prostředí.
Od poválečného plánu k výrazné dominantě
První urbanistická studie vznikla už v roce 1946. Počítala se šesticí desetipodlažních domů na půdorysu písmene Y. Pozdější přepracování z roku 1951 přineslo půdorys ve tvaru T, který se stal jedním z charakteristických rysů celého souboru. Stavba získala povolení na konci téhož roku a začala v březnu 1953.
První dům byl předán k užívání před Vánoci 1956, poslední obyvatelé se nastěhovali o rok později. Domy dosahují přibližně 48 metrů; v různých materiálech se zároveň objevuje označení desetipodlažní i třináctipodlažní. Rozdíl souvisí patrně s odlišným způsobem započítávání podlaží, proto je bezpečnější vnímat především jejich skutečnou městskou výšku a působivost.
Hlavním architektem byl Josef Havlíček, významná osobnost českého funkcionalismu a meziválečné avantgardy. Na projektu se podíleli také Karel Filsak a Karel Bubeníček. Havlíček přitom hledal moderní architektonický výraz v době, kdy byla tvorba silně ovlivňována požadavky socialistického realismu. Inspiraci čerpal mimo jiné z díla francouzského architekta Augusta Perreta.
Bydlení jako promyšlený celek
Kladenské věžáky měly představovat určitý ideál poválečného bydlení. Důraz nebyl kladen pouze na samotné byty, ale také na vstupní prostory, komunikace a společné zázemí. Architektura pracuje s prostorem velkoryse a nezanedbává ani materiály či drobné prvky, které běžný návštěvník u obytných domů často přehlédne.
Výrazným místem je vstupní hala. Její rozměry, uspořádání a reprezentativní charakter připomínají, že věžáky měly být nejen praktickým bydlením, ale také moderní vizitkou nového Kladna. K působivým detailům patří dvanáct domovních znamení se zvířecími motivy. Na jejich vzniku se podíleli například Marta Jirásková, Břetislav Benda, Mary Duras, Martin Reiner, Bedřich Stefan a Hana Wichterlová. Celek tak propojuje architekturu s výtvarným uměním.
Věžové domy jsou dnes nemovitou kulturní památkou. Jejich význam nespočívá jen v neobvyklém vzhledu, ale také v dochované koncepci. Připomínají dobu, kdy se u bytové výstavby uvažovalo o celém způsobu života a o tom, jak mohou společné prostory ovlivnit každodenní zkušenost obyvatel.
Muzeum, které začíná samotným domem
Nejlepší způsob, jak věžáky poznat, nabízí Muzeum věžáků v prvním z domů. Nejde o klasickou expozici oddělenou od svého tématu. Muzeum funguje jako průchod skutečnou stavbou a její atmosférou. Návštěvníci si prohlédnou vstupní halu, dobový vzorový byt, kryt civilní obrany i další části domu.
Vzorový byt ukazuje, jak vypadala představa moderní domácnosti v době dokončení souboru. Kryt naopak připomíná bezpečnostní a společenské okolnosti, v nichž poválečné bydlení vznikalo. Právě spojení každodennosti, architektury a dobových obav činí prohlídku zajímavou i pro ty, kteří se o architekturu běžně nezajímají.
Součástí návštěvnické trasy je také střešní terasa. Z ní se otevírá pohled na Kladno a jeho okolí a člověk si může lépe uvědomit, jak výrazně věžáky zasahují do městské siluety. Výhled zde není samoúčelnou atrakcí, ale přirozeným vyvrcholením prohlídky domu, který byl od počátku navržen jako výšková dominanta.
Co vědět před návštěvou
Muzeum je podle aktuálních informací otevřené celoročně v sobotu a prohlídka trvá přibližně 90 minut. Rezervace předem je nutná, protože věžáky nejsou běžně přístupnou vyhlídkou bez organizované návštěvy. Skupiny lze po domluvě objednat i mimo pravidelný termín a muzeum nabízí také anglický výklad.
Najdete ho na adrese Vítězná 2955 v Kladně, u prvního věžového domu poblíž kostela svatého Václava. Většina prostor je přístupná vozíčkářům, střešní terasa však výjimku. Aktuální vstupné a návštěvní režim je vhodné před cestou ověřit, protože se mohou měnit.
Kladenské věžáky stojí za návštěvu nejen jako památka poválečné architektury. Nabízejí také konkrétní setkání s představou, že kvalitní bydlení může být současně funkční, výtvarně promyšlené a pevně spojené s městem, v němž vzniklo.