Na břehu Svitavy, sevřená mezi železniční tratí a silnicí směrem na Brno, působí Klamovka jako industriální pevnost. Její novogotická hmota, zavážková věž a výrazné komínové těleso patří k nejzajímavějším dochovaným připomínkám železářské minulosti Blanska. Nejde přitom jen o působivou stavbu. V areálu se během desetiletí vystřídalo několik různých podob technického provozu – od vodního mlýna až po zkušebnu vodních turbín.
Poslední vysoká pec Salmových železáren
Dnešní podoba huti vznikla v letech 1853 až 1857. Klamovka byla poslední vysokou pecí, která patřila ke komplexu Salmových železáren v Blansku. Její název souvisí s Augustou Salmovou, provdanou za hraběte Jindřicha Clam-Martinice.
Stavitelé zvolili novogotický styl, který průmyslovému objektu propůjčil neobvyklý vzhled. Výrobní budovy, zavážková věž a strojovna s komínovým tělesem dodnes vytvářejí výrazný celek. Právě architektonické řešení odlišuje Klamovku od mnoha jiných technických památek: není pouze dokladem výrobní technologie, ale také reprezentativní stavbou své doby.
Od mlýna přes hamr až k vysoké peci
Historie místa je starší než samotná huť. Před její výstavbou zde stál vodní mlýn, později hamr a válcovna plechů. Starší provozy využívaly vodní energii z náhonu, který se odděloval od řeky Svitavy. Proměna lokality tak dobře ukazuje, jak se v průběhu 19. století měnila technika i nároky průmyslu.
Klamovka patřila mezi rané hutě v českých zemích, které místo dřeva pracovaly s minerálním palivem – koksem. Uhlí pro koksovny se dováželo z dolů v Polské Ostravě, rovněž náležejících Salmům. Přechod ke koksu umožnil rozvoj výkonnějšího hutního provozu a zapadal do širší industrializace zdejšího panství.
V období největšího rozmachu se v Klamovce vyrábělo až 350 vagonů litinového zboží ročně. Významnou část produkce tvořila komerční a kanalizační litina. Vysoká pec ale nebyla v provozu navždy. Původní hutní výroba skončila v roce 1923 a areál následně získal nové využití.
Vodní energie se do Klamovky vrátila
Jednou z pozoruhodných kapitol dalšího vývoje byla vodní elektrárna. V areálu byla zřízena v roce 1901 a navázala na starší tradici využívání energie Svitavy. Původní dvě turbíny byly nahrazeny výkonnější Girardovou turbínou a později turbínou Francisovou, instalovanou na konci 19. století.
Ve 20. století se Klamovka spojila také se zkoušením vodních turbín. Podle odborných podkladů zde zkoušky probíhaly v letech 1930 až 1990 a s místem je spojován také profesor Viktor Kaplan. Z někdejší hutě se tak stalo místo, kde se vedle historických výrobních postupů uplatňovaly i moderní technologie využívající sílu vody.
Co uvidíte při návštěvě Blanska
Klamovka stojí na jižním okraji města v lokalitě stejného jména, na adrese Klamovka 56, 678 01 Blansko. Zvenčí je dobře čitelná především její celková silueta: novogotická budova železárny, zavážková věž, část strojovny a komín. Právě z odstupu vynikne, jak neobvyklé spojení architektury a průmyslové funkce zde vzniklo.
Areál je kulturní památkou, nejde však o běžně provozované muzeum. Možnost vstupu dovnitř se může měnit a objekt je spojen také se soukromými provozy. Před návštěvou je proto vhodné ověřit aktuální režim zpřístupnění a počítat s tím, že Klamovku si návštěvník nejspíš prohlédne především z veřejně přístupných míst.
Tip pro výlet podél Svitavy
Huť lze zařadit do výletu po Blansku a okolí. Kolem lokality vede nadregionální cyklotrasa číslo 5, známá jako Jantarová stezka, takže Klamovka může být zastávkou při cestě podél Svitavy. Spolu s dalšími stopami železářství na Blanensku připomíná, že zdejší krajina není pouze vstupní branou do Moravského krasu, ale také prostorem s výraznou technickou a průmyslovou historií.