Na dně lesnaté sníženiny pod Komáří hůrkou se hladina Kotelního rybníka, označovaného také jako Kotelní jezírko, objevuje trochu nečekaně. Malá vodní nádrž na Unčínském potoce patří k místům, kde se během jediného výletu potká příroda, krušnohorská krajina i pozůstatky staleté těžby cínu. Pro pěší je především příjemnou zastávkou na trase mezi Krupkou, Komáří vížkou a horskými cestami v okolí.
Jezírko v neobvyklé sníženině
Kotelní jezírko leží v prostoru označovaném jako Unčínská deprese. Ta má podle dostupných popisů průměr až kolem 300 metrů a obklopují ji strmé svahy, místy vysoké přibližně sto metrů. Vznik této výrazné terénní formy není jednoznačně vysvětlený. Starší výklady uvažovaly o ledovcovém původu, novější popisy připouštějí také sesuvné, mrazové nebo vulkanické procesy. Označení karová deprese je proto vhodné chápat spíše jako jeden z odborných pohledů než jako definitivně potvrzený původ.
Samotná vodní nádrž je vedena jako nádrž na Unčínském potoce a zabírá přibližně 0,49 hektaru. Potok pramení na území Krupky na severovýchodním úpatí Komáří hůrky a od jezírka pokračuje směrem ke Krupce. V lesním prostředí působí hladina jako klidné vodní oko, které výletu dodává výraznou atmosféru.
Odpočinek na cestě ke Komáří hůrce
Kolem jezírka vede zeleně značená turistická trasa z Krupky na Komáří hůrku. Lokalitou prochází také naučná stezka Po stopách horníků. Její kratší zelený okruh měří 4,5 kilometru a je zaměřený více na přírodu, takže může vyhovovat i rodinám s dětmi. Delší, přibližně deset kilometrů dlouhá varianta vede přes Komáří vížku a podrobněji představuje historii zdejších důlních revírů.
Podle popisu stezky se po sestupu z Fojtovické pláně trasa napojuje na zelenou značku, klesá ke Kotelnímu jezírku a zhruba po 300 metrech pokračuje bývalým důlním revírem Knöttel. Právě tato návaznost dává místu jeho osobitý charakter. Po chvíli u vody lze pokračovat krajinou, v níž jsou stále patrné stopy po těžbě cínových rud.
U jezírka bývá zmiňováno posezení a zastřešené molo nad hladinou. Mobiliář i stav přístupu se mohou v průběhu času měnit, přesto jde o přirozený bod pro krátkou pauzu, fotografování nebo svačinu. Kdo chce výlet prodloužit, může zamířit ke Komáří hůrce, jejíž vrchol Kněžiště dosahuje 807,4 metru.
Pro otužilce, ne jako běžné koupaliště
U Kotelního jezírka vzniklo také otužilecké zázemí s pozvolným vstupem do vody, místem k převlékání a informačním panelem. To ale neznamená, že jde o klasické rekreační koupaliště. Voda může být velmi chladná a podklady upozorňují, že lokalita není vhodná pro začátečníky, mimo jiné kvůli chybějícímu bezprostřednímu zázemí pro zahřátí.
Případný vstup do vody je proto nutné zvážit podle aktuální situace, vlastních zkušeností a zdravotního stavu. Nelze automaticky předpokládat, že voda je hygienicky kontrolovaná nebo že je koupání oficiálně povolené. Pro většinu návštěvníků zůstává jezírko především malebným místem k zastavení.
Hornická krajina s příběhy
Okolí Krupky patří k významné hornické krajině. Cín se zde těžil po staletí a revír Knöttel byl jedním z důležitých důlních revírů v okolí. Výlet ke Kotelnímu jezírku tak nemusí končit u vody. Navázat lze návštěvou zříceniny hradu Kyšperk, štoly Starý Martin nebo jízdou historicky spojenou s lanovou dráhou z Bohosudova.
V dubnu 2026 město Krupka informovalo také o nové vícejazyčné informační tabuli u rozcestí pod Kyšperkem. Kromě češtiny nabízí informace v němčině a angličtině a věnuje se rovněž Kotelnímu jezírku. Pro návštěvníky může být užitečným doplněním k značení v terénu.
Jak se k jezírku vydat
Kotelní rybník nemá běžnou poštovní adresu a je přístupný po značených pěších cestách. Výchozím bodem může být Krupka, případně lze sestoupit z Komáří hůrky či Komáří vížky. Naučná stezka Po stopách horníků začíná u Infocentra Hornické krajiny Krupka v Husitské ulici 722, kde jsou k dispozici její plánky.
V horském terénu je dobré počítat s prudšími svahy a pozůstatky důlní činnosti. Bezpečnější je držet se značených tras a nevstupovat k nezajištěným důlním dílům. A pokud se vydáte k jezírku za jasné noci, můžete si připomenout i místní pověst o bílé ženské postavě, která má být duchem utopené dcery bohatého sedláka. Jde však o folklorní motiv, nikoli doloženou historickou událost.