Kyšperk dnes připomíná spíš tajemné lesní naleziště než mocný hrad. Zřícenina leží nad Unčínem, místní částí Krupky, přibližně 3,5 kilometru od centra Bohosudova. Přestože z někdejšího sídla zůstaly především zbytky hradeb, věží a podzemních prostor, jeho poloha i dějiny dávají tušit, jak důležitým místem kdysi býval.
Pevnost na cestě do Saska
Hrad vznikl patrně na počátku 14. století, za vlády Jana Lucemburského. Přesné datum založení není jisté, za prvního písemně doloženého majitele je však uváděn saský šlechtic Oto z Bergova v roce 1319. Kyšperk, jehož jméno souvisí s německým označením Geiersberg neboli Supí hora, měl především strážní a kontrolní úlohu.
Stál u obchodní cesty vedoucí směrem do Saska a podle městského výkladu se zde vybíralo také clo. V pramenech se objevuje rovněž název Bischofsberg, tedy Biskupská hora, který se však nakonec neujal. Už samotná poloha vysvětluje, proč si hrad později vyhlédli pražští biskupové a arcibiskupové.
Arcibiskupské sídlo a útočiště Jana z Jenštejna
Ve 14. století přešel Kyšperk do majetku pražského biskupství a následně arcibiskupství. K převodu došlo podle různých údajů v rozmezí let 1327 až 1334. Výraznou proměnou prošel hrad za arcibiskupa Jana z Jenštejna, který kolem roku 1390 zahájil rozsáhlou přestavbu. Vzniklo či bylo upraveno opevnění, strážní věž a kaple. Náklady měly dosáhnout přibližně 1 500 kop grošů, což svědčí o významu, který tehdy hrad měl.
Kyšperk se zapsal i do dramatických událostí českých dějin. Jan z Jenštejna se sem uchýlil roku 1393 po vyhrocení sporu s králem Václavem IV. Ve stejném širším příběhu se objevuje také jeho generální vikář Jan z Pomuku, pozdější svatý Jan Nepomucký, který byl po zatčení umučen. Hrad tak nebyl jen odlehlou pevností, ale také místem spojeným s mocenským střetem mezi panovníkem a církví.
Od hradu ke zřícenině
Za husitských válek Kyšperk změnil držitele. Později se dostal k Vřesovcům a roku 1520 jej získali krupští Glatzové. O šest let později hrad vyhořel a následně začal pustnout. Příběh, podle něhož požár způsobil nešťastný výstřel Zikmunda Glatze při pitce, patří k místním tradicím, nelze jej však bez výhrad považovat za doložené vysvětlení. Od roku 1541 je Kyšperk uváděn jako pustý.
Památkový katalog rozděluje areál na tři části. Přístupová a obranná část ležela ve svahu, hlavní hrad měl obytnou věž a na severu stával palác. Dodnes lze v terénu sledovat relikty hradeb, část čtyřhranné obytné věže i zbytky vstupní věže. Dochovalo se také podzemí se dvěma přízemními místnostmi propojenými krátkou chodbou. Z jedné z nich vedou schody do nižšího sklepení. Otvor v zemi mohl sloužit jako odtokový kanál nebo únikový prostor, jeho původní podoba však zůstává nejasná.
Výlet, který má nyní důležité omezení
Kyšperk je nemovitou kulturní památkou a zároveň archeologickým nalezištěm. Ochrana se proto vztahuje nejen na viditelné zdivo, ale také na terénní stopy a pozůstatky ukryté pod povrchem. Právě křehkost areálu je důležitá i pro současné návštěvníky.
K březnu 2026 je celý hradní areál uzavřen až do odvolání. Důvodem je havarijní stav a nebezpečí padajícího zdiva, zejména z věže. Město Krupka připravuje statické zajištění a sanaci, do té doby je nutné respektovat zákaz vstupu a aktuální značení. Okolní cesty mohou být využitelné, jejich stav je však vhodné před výpravou ověřit.
K hradu vedou trasy z Bohosudova i Unčína. Modře značená cesta od železniční stanice Bohosudov měří ke Kyšperku 4,3 kilometru, Hálkova stezka zvaná Doktorka přibližně 1,4 kilometru. Výlet lze spojit s návštěvou Kotelního jezírka, ke kterému vede od prostoru pod hradem podél Unčínského potoka cesta dlouhá asi 1,6 kilometru.
Legenda o starcích v podzemí
Ke Kyšperku se váže také pověst o zakletých starcích, kteří se mají jednou za sto let zjevovat v obnoveném hradě a čekat na vysvobození. Jednotlivé verze se liší i v jejich počtu, a tak zůstává především působivým folklorním motivem. Tajemná legenda dobře doplňuje atmosféru místa, které i přes dnešní uzavření připomíná složitou historii středověkých cest, církevní moci a zániku hradních sídel v české krajině.