Strom, který připomínal začátky lázní
Severozápadně od Mariánských Lázní, v lesích mezi alejí Svobody a alejí Smetany, rostl po staletí mimořádně mohutný smrk ztepilý. Říkalo se mu Král smrků, někdy také Šindelářův smrk. Jeho stáří se odhadovalo přibližně na dvě stě let a jeho vzklíčení se spojovalo s obdobím kolem roku 1818, kdy byly Mariánské Lázně vyhlášeny veřejnými lázněmi. Přesné datum samozřejmě doložené není, přesto strom působivě spojoval přírodní dějiny okolního lesa s rozvojem lázeňského města.
Před pádem dosahoval podle městského turistického portálu výšky 39 metrů a obvod jeho kmene činil 450 centimetrů. Evidence Agentury ochrany přírody a krajiny uvádí poněkud odlišné historické údaje, 38 metrů a 402 centimetrů. Rozdíl může souviset s různým způsobem měření nebo s dobou, kdy byly údaje zaznamenány. V každém případě šlo o strom, který svou velikostí výrazně vystupoval z okolního porostu.
Lesník, který se zasadil o jeho záchranu
Král smrků nebyl vždy samozřejmou součástí lesa. V roce 1972 si ho všiml lesník Vladimír Šindelář a podle městského zpravodaje se podílel na jeho záchraně. Stromu tehdy hrozilo pokácení. Právě díky této události se vžilo jeho druhé jméno a z pozoruhodného jedince se postupně stal symbol okolních lesů.
Za památný strom byl vyhlášen rozhodnutím Okresního národního výboru Cheb z 12. prosince 1985, přičemž ochrana nabyla účinnosti 1. ledna následujícího roku. V posledních letech jeho života se okolí upravovalo tak, aby stromu co nejlépe prospívalo. Odstraňovaly se náletové dřeviny a vzniklo oplocení, které mělo chránit kořenový systém před sešlapem návštěvníků.
Vítr strom porazil, hniloba mu vzala stabilitu
V noci z 23. na 24. února 2017 podlehl Král smrků silnému větru. Některé městské materiály událost obecně zařazují do března téhož roku, jisté však je, že k pádu došlo na přelomu února a března 2017. Vítr byl bezprostředním spouštěčem, nikoli jedinou příčinou.
Podle ochrany přírody měl strom narušenou stabilitu kvůli dřevokazné houbě a rozsáhlé červené i rozpadavé hnilobě. Mohutný smrk tak už neměl dostatečně pevnou vnitřní strukturu, která by odolala nepříznivým podmínkám. Jeho pád byl smutným koncem dlouhého života, nikoli však důvodem k úplnému odstranění.
Památný může být i padlý strom
Právě v tom spočívá nejzajímavější část dnešního příběhu. Kmen nebyl rozřezán na palivové dřevo a ochrana stromu nebyla okamžitě zrušena. Král smrků zůstal památným objektem a je ponechán přirozenému vývoji. V evidenci památných stromů AOPK ČR je veden jako jednotlivý památný strom pod kódem 102572. Ochranné pásmo sahá do vzdálenosti 20 metrů od paty kmene.
Ležící dřevo není bezcenným pozůstatkem. Postupně se stává útočištěm, potravou a životním prostředím pro houby, dřevokazný hmyz, mechy i další organismy. Rozklad kmene obohacuje půdu a vytváří podmínky pro další generace lesa. Král smrků tak ukazuje, že ochrana památného stromu nemusí znamenat uchování stojícího kmene za každou cenu. Někdy je nejšetrnější nechat přírodu, aby jeho příběh dokončila sama.
Za Králem smrků pěšky z lázeňského města
Dnes návštěvník neuvidí vysoký smrk s korunou nad lesem. Na místě ho čeká padlý kmen a charakteristická stavba jeho mohutných, hákovitě uspořádaných větví. I tak jde o zajímavý cíl pro výlet mimo kolonádu a lázeňské centrum. Lokalita leží v lesním prostředí za lesovnou a alejí Svobody, kam vedou lesní a turistické cesty.
Jedna z popisovaných pěších tras vede přes Metternichovu cestu, okolí pramenů a dále lesem ke Králi smrků. Úseky mohou vést po šotolině a nezpevněných cestách, proto se hodí pevná obuv a počítat je třeba s tím, že nejde o místo s běžnou uliční adresou ani o klasickou atrakci s vybavením pro návštěvníky. Při prohlídce je důležité zůstat ohleduplný: na kmen nevstupovat, nerozebírat okolní dřevo a zbytečně nepoškozovat půdu. Památka tu dnes pokračuje hlavně jako živá ukázka přirozeného koloběhu lesa.