Ve výšce kolem 1035 metrů nad mořem působí Kunštátská kaple jako drobný, ale výrazný orientační bod hřebene Orlických hor. Stojí poblíž přírodní památky U Kunštátské kaple, a spojuje tak dvě odlišné podoby zdejší krajiny: stopu lidské víry a práce s velmi citlivým horským mokřadem.
Kaple je zasvěcena Navštívení Panny Marie a bývá popisována jako drobná barokní či pozdně barokní stavba. Spojuje se s někdejší osadou Kunštát, která je dnes součástí obce Orlické Záhoří. Na místo se chodilo za modlitbou, ale také kolem něj vedly cesty lidí, kteří v horách pracovali a žili.
Příběh dřevařů a proměnlivá historie kaple
Orlické hory v minulosti výrazně ovlivnila těžba dřeva. Za prací sem přicházeli také dřevaři z Tyrol a jejich činnost souvisela se zásobováním kutnohorských dolů i místních skláren. Kaple tak připomíná dobu, kdy byl hřeben mnohem více spojen s náročným hospodařením a životem horských osad než s dnešní turistikou.
O přesném vzniku stavby však prameny nehovoří zcela jednotně. Původ kaple bývá kladen do období kolem let 1670 až 1671, zatímco další údaje se vztahují ke kamenné přestavbě v roce 1831 a k obnově dokončené roku 1869. Proto je přesnější mluvit o starším původu a několika stavebních etapách než připisovat dnešní podobu jedinému roku.
Po druhé světové válce kaple podle historických popisů chátrala a její interiér byl zničen. Původní plastika Piety byla v 60. letech přenesena do kostela ve Zdobnici. V kapli zůstal kamenný podstavec a její obnova proběhla v roce 1967. Další opravy byly dokončeny na podzim roku 2004. Tehdy dostala novou podlahu, upravený interiér, repliku oltáře a kopii původní Piety.
Rašeliniště, které není turistickou stezkou
Bezprostředně u kaple se nachází přírodní památka U Kunštátské kaple. Hřebenové vrchoviště má podle aktuálních údajů rozlohu 2,6334 hektaru a chráněno je od prosince 1973. Leží na plochém hřbetu v nadmořské výšce přibližně 1031 až 1038 metrů, v katastru Černé Vody u Orlického Záhoří.
Vrchoviště je odkázáno především na srážkovou vodu. Ta přináší jen málo živin, a vytváří tak podmínky pro specifickou rašelinnou vegetaci. Povrch tvoří vyvýšené části zvané bulty a vlhké sníženiny, kterým se říká šlenky. V chráněném území se uvádí například suchopýr pochvatý, kyhanka sivolistá, rosnatka okrouhlolistá, plavuň pučivá, klikva bahenní nebo některé druhy ostřic.
Do samotné přírodní památky však není dovoleno vstupovat. AOPK uvádí celoroční zákaz vstupu, takže rašeliniště je třeba pozorovat pouze z povolené trasy a nevydávat se mimo značené komunikace. Právě ohleduplnost je zde důležitější než snaha dostat se co nejblíže k zajímavým rostlinám.
Krajina po imisní kalamitě
Zajímavý je také pohled na okolní lesy. Ve 20. století je výrazně zasáhla imisní kalamita, po níž odumřela téměř celá původní stromová vrstva. Dnešní obraz hřebene proto tvoří mimo jiné výsadby kleče, mladší smrky a jednotlivé břízy či jeřáby. Krajina kolem kaple není neměnnou horskou kulisou, ale místem, na němž se dají číst důsledky těžby, průmyslového znečištění i následné obnovy.
V okolí se dochovaly také pozůstatky lehkého opevnění budovaného v letech 1937 až 1938. Některé objekty jsou dnes kvůli změnám lesních porostů v terénu patrnější než dříve. Na jednom hřebenovém úseku se tak setkává sakrální památka, rašeliniště i připomínka předválečného opevňování hranic.
Tip na hřebenový výlet
Kunštátská kaple leží u Jiráskovy horské cesty a vedou k ní značené turistické trasy i cyklotrasa. Jako výchozí místa mohou posloužit Zdobnice, Říčky v Orlických horách nebo Pěticestí. Z hřebenového úseku od Šerlichu je možné vyrazit také od Masarykovy chaty, odkud se ke kapli uvádí přibližně 1,5 kilometru pěšky.
V zimě bývá přístup závislý na sněhu, větru a aktuálním stavu cest; vhodné mohou být běžky nebo pěší túra. Hřeben je exponovaný a bez běžného zázemí, proto se vyplatí počítat s rychlými změnami počasí. Největší hodnotou výletu není jen samotná kaple, ale celý okolní prostor, kde se během krátké trasy potkává historie Orlických hor s přírodou, která potřebuje klid a ochranu.