Na první pohled může působit jako stará průmyslová budova, uvnitř však Umělecký mlýn v Liběchově ukrývá pozoruhodné svědectví o vývoji českého mlynářství. Památkově chráněný areál stojí na říčce Liběchovce těsně před jejím ústím do Labe. Jeho příběh sahá do pozdního středověku, nejvýraznější podobu ale získal až během modernizace ve 30. letech 20. století.
Od vodního mlýna k průmyslovému provozu
Historické stavební prvky na budově připomínají starší etapy vývoje objektu. Ve 20. století se však z mlýna stal technicky vyspělý provoz. Tehdy šlo o pětipodlažní stavbu vybavenou zařízeními odpovídajícími tehdejšímu modernímu mlynářství.
Mlýn patřil české mlynářské rodině Papoušků. Jeho energetickým srdcem byla Francisova turbína o výkonu 30 koňských sil. Voda z Liběchovky prostřednictvím turbíny poháněla mlýnské stroje a zároveň pomáhala vyrábět elektřinu pro veřejné osvětlení Liběchova. Mlýn tak nebyl jen místem zpracování obilí, ale také významným technickým prvkem místního života.
Z původního vybavení se dochovala část technologie, mimo jiné moderní válcové stolice. Ty postupně nahradily starší způsoby drcení a rozmělňování obilí a umožnily přesnější a výkonnější výrobu mouky. Zařízení v Liběchově zůstalo v provozu až do počátku 50. let 20. století.
Povodeň, chátrání a návrat k památce
Po ukončení mlynářského provozu se využití areálu měnilo. Sloužil zemědělským provozům, jako skladiště i stáje, zatímco obytné části dál obývaly různé rodiny. Po roce 1989 byl mlýn v restituci vrácen příbuzným rodu Papoušků. Později jej získali podnikatelé, kteří uvažovali o přestavbě na hotel. Záměr se ale neuskutečnil a objekt dál chátral.
Výraznou ránu znamenala povodeň na Labi v létě 2002. Voda zaplavila mimo jiné druhé podlaží mlýnice, kde se nacházely ocelové válcové stolice. Část vybavení poškodila také dlouhá léta bez odpovídající údržby. Některé prvky byly v minulosti rozkradeny a ne všechno se proto podaří zachránit v původním stavu.
V září 2016 byl areál vydražen a získal současného soukromého vlastníka. Od té doby je jeho obnova chápána jako dlouhodobý záchranný projekt, který se netýká jen staveb, ale také dokumentace a ošetření dochovaných technologií.
Zařízení jako učebnice mlynářské historie
Právě dochované stroje dávají liběchovskému mlýnu mimořádnou hodnotu. Historické mlýny totiž zachycují, jak se v průběhu desetiletí měnily výrobní postupy, energetické zdroje i hospodářský význam jednotlivých provozů. Inventuru zařízení v Liběchově prováděl historik a restaurátor mlýnských strojů David Veverka.
Obnova se současně dotýká obytné části. Podle dostupných informací se opravovaly například původní kazetové dveře, špaletová okna a balkon s litinovými prvky. Do budoucna se počítá také se zpřístupněním podzemního tunelu pod mlýnem. Každý podobný zásah je však náročný, protože musí respektovat památkovou hodnotu objektu i jeho současný stav.
Budoucnost: muzeum i kulturní prostor
V roce 2017 vznikl zapsaný spolek Umělecký mlýn Liběchov. Jeho členové připravovali přednášky pro školní děti, dny otevřených dveří a další aktivity, které mlýn přibližovaly veřejnosti. Název Umělecký mlýn přitom původně neodkazuje k výtvarnému umění. Vychází z dobového označování moderních, tedy „umělých“, mlýnů.
Plánované využití areálu má spojit technickou památku s novým kulturním životem. Vzniknout by zde mělo muzeum a zázemí pro koncerty, přednášky a výstavy. Nejde ale o dokončený projekt ani o běžně otevřenou památku. Mlýn je soukromý a stále obývaný areál, proto je nutné případnou návštěvu předem ověřit nebo domluvit prostřednictvím aktuálních kanálů majitelů či spolku.
Umělecký mlýn lze při poznávání Liběchova vnímat společně se zámkem, Liběchovkou a díly Václava Levého. I když zatím není volně přístupný každý den, představuje cennou připomínku doby, kdy vodní energie poháněla průmysl a jeden mlýn mohl ovlivnit každodenní život celého města.