Nový zámek Libějovice stojí mimo obec a jeho příběh se neodehrává jen za zdmi budovy. Rozlehlý park s alejemi propojuje sídlo s poutním Lomecem a kaplí svaté Máří Magdalény. Kdo se vydá poznávat zdejší krajinu, narazí tak na pozoruhodnou barokní kompozici, ale také na areál, jehož využití se v průběhu staletí výrazně proměňovalo.
Dvě libějovická sídla, dva odlišné příběhy
V Libějovicích se nachází také Starý zámek. Ten vznikl přestavbou tvrze a není totožný s Novým zámkem, který leží v krajině za obcí. Nové sídlo začal Filip Buquoy budovat roku 1696. Dokončeno bylo v roce 1754 jako jednopatrová barokní budova.
Roku 1801 koupil zámek Josef Schwarzenberg. Za jeho působení, v letech 1816 a 1817, dostala stavba druhé patro, krátká boční křídla a upravené průčelí v empírovém stylu. Budova má půdorys připomínající písmeno E a měří přibližně 63 na 27 metrů. Při přestavbě zmizela věžička; její hodiny se přesunuly do trojúhelníkového frontonu jižního průčelí.
V přízemí bývala kaple zasvěcená Nalezení svatého Kříže. Když Schwarzenbergové roku 1924 areál prodali redemptoristům, odvezli si na Hlubokou obrazy, nábytek, sbírku zbraní i další vybavení. Zámek tak přišel o část své původní výbavy, ale získal nové využití.
Klášterní zázemí i výcvik psovodů
Redemptoristé zde vybudovali školní a klášterní zázemí. K zámku připojili kostel a klášter, vysvěcené roku 1939, a jednotlivé budovy spojili nadzemní chodbou. Jejich ústav byl zrušen v roce 1942. Později se místo začalo spojovat s další, mnohem odlišnější kapitolou: státní kynologií.
V letech 1954 až 1992 využívalo zámek Ministerstvo vnitra jako výcvikové středisko psovodů. Park ministerstvo používalo až do roku 2004. Právě v libějovickém areálu se podle jeho oficiálního webu roku 1958 narodil první vrh kříženců karpatské vlčice a německého ovčáka. Z této linie vzešlo plemeno československý vlčák. Dějiny zámku se tak propojily i s příběhem plemene, které dnes znají chovatelé daleko za hranicemi regionu.
Park jako součást velkého krajinného plánu
Zámecký park má podle vlastníků přibližně 44 hektarů. Tuto rozlohu je třeba odlišit od přírodní rezervace Libějovický park, která zabírá 14,13 hektaru a má vlastní ochranné pásmo. Rozsáhlá krajina vznikala jako promyšlený celek: v šedesátých letech 18. století byla založena tři stromořadí, mimo jiné směrem k Lomci a ke kapli svaté Máří Magdalény. Čtyřřadá lipová alej dodnes představuje výraznou osu mezi jednotlivými místy.
Park byl koncipován jako anglický, s převahou lip a dubů, doplněných cizokrajnými dřevinami. Vysazovaly se tu například jilmy, duby uherské a slovenské, převislý jerlín japonský, ořešák černý či tulipánovník. Od roku 1842 park rozšiřoval a upravoval knížecí zahradník Gervasus Immelin. Libějovice jsou dnes součástí Krajinné památkové zóny Libějovicko-Lomecko, vyhlášené roku 1996.
Obnova, která se týká i krajiny
O záchranu areálu se nyní snaží soukromí vlastníci. Jejich záměrem je pečovat o něj a vrátit mu někdejší krásu i funkčnost. Přesný přehled dokončených nebo právě probíhajících stavebních prací ale není spolehlivě známý. Obnova tak není jen otázkou samotné zámecké budovy: důležitá je také údržba rozlehlého parku, jeho alejí a cenných dřevin.
Nový zámek i park byly uváděny jako oplocené a nepřístupné. Režim se může měnit, proto je vhodné před cestou ověřit možnosti vstupu přímo u vlastníků. Krajinnou osu lze poznávat také po aleji mezi Lomcem a kaplí svaté Máří Magdalény, samotný průchod zámeckým areálem tím ale není zaručen. Libějovice stojí za návštěvu právě díky souhře přírody, architektury a vrstevnaté historie — i když některé její části dnes zůstávají za plotem.