Uprostřed lesů mezi Vodňany a Netolicemi se ukrývá stavba, která svou podobou působí téměř nečekaně. Poutní kostel Jména Panny Marie na Lomci je výrazným dílem vrcholného baroka a zároveň srdcem místa, kam lidé přicházejí už více než tři staletí. Lomec, někdy nazývaný také Lomeček, leží v katastru Nestanic, které patří k obci Libějovice.
Příběh začal slibem po mořské bouři
Vznik poutního místa je spojen s rodem Buquoyů a soškou Panny Marie de Foy. Karel Filip Buquoy jí podle tradice připisoval záchranu při nebezpečné mořské bouři v roce 1685. Svému synovi Filipu Emanuelovi měl slíbit, že na její počest vybuduje mariánský kostel. Syn pak začal slib naplňovat.
Základní kámen byl položen 1. května 1692 před zraky poutníků. Stavba se rozběhla přibližně o dva roky později a dokončována byla na počátku 18. století, podle různých údajů mezi lety 1702 a 1704. Samotný příběh o záchraně patří k poutní tradici místa – Buquoyové sošce přisuzovali svou ochranu, historicky ověřitelným faktem je především následná výstavba svatyně.
Stavba, která se vymyká běžnému kostelnímu půdorysu
Kostel zaujme už zvenčí. Nemá klasické podélné řešení, ale čtyřúhelníkový centrální půdorys s částečně vypouklými stěnami. Prostor završuje kopule s lunetami a výsečemi nad kouty, celková výška svatyně dosahuje přibližně 31 metrů. Čtyři vstupy ze všech stran jsou podle regionálního výkladu spojovány se symbolikou čtyř evangelistů.
Nad stavbou se zvedá cibulovitá věž doplněná čtyřmi menšími věžičkami. Právě neobvyklé uspořádání řadí lomecký kostel k pozoruhodným barokním památkám střední Evropy. Autorství architektonického návrhu však není zcela jednoznačně doloženo. Starší literatura stavbu spojovala se Santinim, zatímco odborné názory připouštějí také podíl hraběte Emanuela Buquoye.
Ještě působivější je interiér. Uprostřed stojí dřevěný oltář s baldachýnem, který je považován za zmenšenou napodobeninu papežského oltáře od Giana Lorenza Berniniho v římské bazilice svatého Petra. Oltář vytvořil řezbář Jan Wauscher z Lince. Doplňují jej postranní oltáře zasvěcené mimo jiné svaté Kateřině, svaté Barboře, svatému Vojtěchovi a svatému Václavovi.
Více než samotný kostel
Poutní areál se postupně rozrůstal. V roce 1735 přibyla rokoková kazatelna s figurálními reliéfy. Protože uvnitř nebylo dost místa pro běžné schodiště, vede k ní přístup zvláštní věžičkou na jižní straně kostela. V oltářních kamenech jsou uloženy ostatky mučedníků Celestina, Klementa a Floriána.
V blízkosti stojí někdejší Buquoyský lovecký zámeček z let 1709 až 1710. Později sloužil jako fara a v okolí vznikla také škola. K areálu patří zvonice, hřbitov, venkovní oltář, křížová cesta a meditační zahrada Panny Marie, požehnaná v roce 2006. Název Lomec se přitom používá nejméně od konce 14. století a připomíná někdejší lom na kámen, jehož pozůstatky mají být patrné u příjezdové cesty.
Lesy pod vrcholem ukrývají také slovanské mohyly z 8. až 9. století. Podle regionální tradice zde do josefínských reforem žili poustevníci označovaní jako ivanité. Místo tak spojuje barokní architekturu s mnohem starší pamětí zdejší krajiny.
Lomec jako živé poutní místo
Lomec není jen uzavřenou historickou kulisou. V roce 1971 se zde z podnětu českobudějovického biskupa Josefa Hloucha usadila kongregace Šedých sester III. řádu svatého Františka. Řeholní komunita dnes využívá část areálu a podílí se na jeho duchovním životě.
Funguje zde farnost, poutní dům a konají se bohoslužby, modlitby, duchovní obnovy i pobyty. Pro návštěvníka je proto Lomec zajímavý nejen jako památka, ale také jako místo s atmosférou, která stále vychází z původního účelu areálu. Kostel bývá v hlavní sezoně přístupný veřejnosti, mimo sezonu je vhodné ověřit aktuální režim u farnosti.
Na Lomec lze přijet autem od Vodňan přes Chelčice a Truskovice, případně dorazit pěšky. Z Vodňan vede modře značená Zeyerova stezka dlouhá přibližně 6,8 kilometru. Právě spisovatel Julius Zeyer, který pobýval ve Vodňanech, sem podle tradice rád chodíval. Výlet do zdejších lesů tak může být současně cestou za barokní památkou, krajinou i literární stopou jižních Čech.