Jen málokteré místo v Praze dokáže během jediné návštěvy spojit staré evropské malířství, šlechtickou historii, hudební rukopisy i výhled na město. Lobkowiczký palác v areálu Pražského hradu je podle svého provozovatele jediným soukromě vlastněným rodinným palácem v tomto historickém komplexu. Dnes v jeho 21 sálech sídlí muzeum, které představuje rozsáhlé umělecké, historické a hudební sbírky rodu Lobkowiczů.
Palác s renesančními kořeny a barokní tváří
Na místě dnešního paláce stály obytné stavby už ve 13. století. Samotné sídlo začalo vznikat před polovinou 16. století jako renesanční objekt se čtyřmi křídly kolem nádvoří. Jeho výraznou proměnu přinesla přestavba v letech 1651 až 1668, kterou pro Václava Eusebia z Lobkowicz navrhl Carlo Lurago. Výsledkem byla raně barokní podoba, v níž palác známe dnes.
Historické interiéry nejsou jen kulisou muzejní expozice. V prvním patře se dochovala kaple svatého Václava a dva pozoruhodné sály s terakotovými štukaturami Domenica Galliho. Malované výplně vytvořil Fabián Václav Harovník v letech 1665 až 1669. Návštěva tak začíná už samotným prostorem: mezi exponáty se prochází v prostředí, které má vlastní uměleckou hodnotu.
Bruegel, Canaletto i Velázquez v jednom muzeu
Lobkowiczké sbírky patří podle provozovatele k nejstarším, nejrozsáhlejším a nejcennějším rodinným kolekcím v Evropě. Některé předměty jsou starší než dva tisíce let. Expozice nabízí středověké a renesanční umění, historické zbraně, keramiku, porcelán i užité umění.
Mezi největší lákadla patří obrazy Pietera Bruegela staršího, Canaletta a Diega Velázqueze. Výjimečné místo zaujímá Bruegelova Senoseč z roku 1565. V takzvaném Bruegelově salonku mohou návštěvníci prostřednictvím dotykových obrazovek nahlédnout také do podkresby a výsledků výzkumu, který zkoumá vznik umělcových děl. Historické obrazy se tu díky technologii nestávají vzdálenými exponáty, ale předměty, do jejichž tvorby lze alespoň částečně proniknout.
K pozoruhodným částem sbírky patří rovněž dochovaný jídelní servis z delftské fajánse, který provozovatel představuje jako mimořádný poklad kolekce. Konkrétní zapůjčená díla se mohou v čase měnit, a proto nemusí být při každé návštěvě k vidění všechny známé obrazy.
Hudba, která zůstala v rukopisech
Hudební sbírka dává paláci další rozměr. Nejde pouze o portréty skladatelů nebo vzpomínky na někdejší koncerty, ale o nástroje, partitury, instrumentální party a libreta. Návštěvníci mohou spatřit také rukopisy a vlastnoruční úpravy spojené s Wolfgangem Amadeem Mozartem a Ludwigem van Beethovenem. Mezi připomínané exponáty patří Mozartova úprava Händelova Mesiáše a Beethovenovy symfonie číslo 3, 4 a 5.
Samostatný Lobkowiczký hudební archiv čítá přibližně 5 000 položek. Jeho počátky sahají zhruba k roku 1700 a obsahuje hudbu od pozdního 17. do raného 19. století, mimo jiné díla Haydna, Mozarta, Beethovena, Cartellieriho a bratrů Vranických. Starší část archivu ukazuje také barokní tabulatury pro loutny, mandolíny a kytary nebo francouzskou vokální hudbu 17. století.
Příběh sbírky je zároveň příběhem 20. století. Palác i majetek Lobkowiczů byly dvakrát konfiskovány, nejprve nacistickým a později komunistickým režimem. Rodině se palác vrátil v roce 2002 a po rekonstrukci se v roce 2007 otevřel veřejnosti jako soukromé muzeum.
Výhled na Prahu a koncert v barokním sále
Návštěvu doplňuje výhled ze soukromé terasy. Audioprohlídka nazvaná Pražské panorama inspiruje během necelé půlhodiny přibližuje památky, které jsou z paláce viditelné. Kdo chce spojit výtvarné umění s hudbou, může využít také pravidelné koncerty klasické hudby v barokním koncertním sále s původními freskami. Provozovatel je uvádí každý den od 13 do 14 hodin.
Lobkowiczký palác se nachází na adrese Jiřská 3 v Praze 1. Muzeum bývá otevřeno denně, aktuální časy a program je však vhodné před návštěvou ověřit. Prohlídka trvá přibližně hodinu a půl a audioprůvodce je zahrnut ve vstupném. Objekt je částečně bezbariérový, k dispozici je výtah a bezbariérové toalety; vstup pro návštěvníky s omezenou pohyblivostí vede spodní branou z Jiřské ulice.