Milion skleněných kamínků nad vstupem do katedrály, erby dávných purkrabích nebo věž, která kdysi sloužila jako vězení. Pražský hrad ukrývá řadu příběhů, kolem nichž návštěvníci často jen projdou. Právě na ně se zaměřuje venkovní interaktivní hra Odhal tajemství ukrytá za hradními zdmi.
Digitální procházka má podle svého provozovatele devět zastavení, měří zhruba 1,2 kilometru a zabere přibližně dvě hodiny. Nejde o organizovanou prohlídku ani o další klasický okruh s průvodcem. Po zakoupení účastník obdrží odkaz do e-mailu a hru spustí v mobilním prohlížeči, bez nutnosti instalovat aplikaci. Tempo si určuje sám a na trase není stanovený časový limit.
Detaily, které se při běžné návštěvě ztrácejí
Jedním z představených míst je Zlatá brána u katedrály sv. Víta. Původně šlo o slavnostní vstup, kterým při korunovačních obřadech procházeli čeští králové. Nad branou se nachází mozaika Posledního soudu z doby Karla IV., vytvořená přibližně kolem roku 1370.
Mozaika je složena z více než milionu skleněných kamínků. V moderní době prošla obnovou za spolupráce odborníků z Gettyho institutu. I když ji lze zahlédnout z nádvoří, bez bližšího vysvětlení nemusí návštěvník docenit její stáří, význam ani náročnost provedení.
Jiný typ příběhu nabízí Černá věž. Jako nejlépe dochovaná východní věž románského opevnění byla původně součástí východní brány. Její horní patra později sloužila jako vězení, zejména pro dlužníky. Původ názvu věže není v současných oficiálních materiálech jednoznačně vysvětlený, a není proto vhodné spojovat ho s konkrétní legendou bez dalšího ověření.
Erby, purkrabí a proměny Hradu
Nad vstupní branou do areálu Nejvyššího purkrabství jsou umístěny čtyři erby nejvyšších purkrabích ze 17. a 18. století. Tento úřad původně zastupoval panovníka v době jeho nepřítomnosti a zastávali jej příslušníci významných šlechtických rodů.
Nejvyšší purkrabství mělo v těchto místech stát už v románské době. Ve 14. století zde měl dočasné obydlí budoucí císař Karel IV. Po požáru Pražského hradu v roce 1541 byl palác přestavěn v renesančním stylu. Podobných vrstev se v areálu nachází mnohem víc: Hrad se výrazně měnil za Karla IV., Rudolfa II. i Marie Terezie a ve 20. století do jeho podoby zasáhl také Josip Plečnik.
Jeho úpravy z let 1920 až 1935 se dotkly například prvního a třetího nádvoří, jižních zahrad nebo zahrady Na Baště. Při procházce tak člověk během krátké vzdálenosti prochází nejen středověkem, ale i moderními dějinami českého státu.
Sedm klíčů ke korunovačním klenotům
Nejnapínavější část hradních příběhů se váže ke korunovačním klenotům. V Korunní komoře katedrály sv. Víta jsou trvale uloženy koruna, žezlo a jablko. Korunovační roucho se nachází ve zvláštním klimatizovaném depozitáři.
Dveře Korunní komory i pancéřová skříň mají sedm zámků. K jejich otevření a vyzvednutí klenotů se proto musí sejít sedm držitelů klíčů: prezident republiky, předseda vlády, pražský arcibiskup, předsedové obou parlamentních komor, Metropolitní kapitula u sv. Víta a pražský primátor. Tradice sedmi klíčů se podle Správy Pražského hradu spojuje s návratem klenotů z Vídně do Prahy v roce 1791.
Hra vede na volně přístupná místa, nelze z toho ale vyvozovat volný vstup do všech interiérů. Katedrála i další návštěvnické objekty mají vlastní režim a vstupné. Digitální procházka, jejíž cena se podle provozovatele pohybuje kolem 129 korun, tedy může fungovat samostatně i jako doplněk k návštěvě placených expozic.
Jak si procházku naplánovat
Areál Hradu je běžně přístupný denně, zatímco jednotlivé objekty a zahrady mají vlastní, sezonní otevírací dobu. Praktické je vyrazit s nabitým telefonem, počítat s přibližně dvěma hodinami a nechat si rezervu na bezpečnostní kontrolu. Správa Hradu doporučuje nenosit objemná zavazadla.
Do areálu lze přijít přes Hradčanské náměstí, od Pohořelce, Brusnice či Prašného mostu, případně vystoupat Starými zámeckými schody od Malostranské. Přístupové trasy i městská doprava se mohou měnit, proto je dobré ověřit aktuální situaci před cestou. Kdo chce návštěvu obohatit o další zastávky, může se vydat do Královské zahrady, Zlaté uličky nebo k Velké míčovně. Digitální hra však stojí především na něčem jednodušším: na ochotě na chvíli zpomalit a podívat se, co všechno se skrývá v detailech jednoho z nejvýznamnějších míst českých dějin.