Na buližníkovém skalisku nad soutokem Kornatického a Hrádeckého potoka stojí zřícenina hradu Lopata. Z vlastního hradu se dochovalo jen málo zdiva, zato okolní les ukrývá neobvykle dobře patrné stopy středověkého obléhání. Právě v tom spočívá největší kouzlo tohoto místa: návštěvník si tu neprohlíží jen pozůstatky dávného sídla, ale také krajinu, v níž se před staletími skutečně bojovalo.
Skála s historií ještě před hradem
Lopata leží v lesním komplexu mezi Milínovem, Šťáhlavy a Nezvěsticemi. Administrativně však náleží do katastrálního území Milínov u Nezvěstic, nikoli přímo Nezvěsticím. Výrazné skalisko přitahovalo obyvatele už v pravěku. Archeologové zde evidují výšinné sídliště a pozůstatek valu halštatského hradiště. Středověký hrad tak částečně využil místo, které mělo obranný význam dávno před jeho vznikem.
Hrad pravděpodobně vznikl ve druhé polovině 14. století. Nejčastěji se jeho založení spojuje s Heřmanem z Litic a obdobím mezi lety 1367 až 1377. Písemně je Lopata doložena nejpozději roku 1377. Název může podle jedné domněnky souviset s tvarem skalního útvaru, jistě prokázaný výklad to však není.
Dvoudílný hrad na skalním ostrohu
Lopata byla hradem bergfritového typu, tedy pevností, jejíž obranu posilovala výrazná věž. Areál se skládal z hradního jádra a předhradí. Kamenné jádro tvořily mimo jiné věže a palác, zatímco na předhradí se předpokládá především dřevěná zástavba. Dnes lze v terénu rozeznat relikty čtverhranné věže, paláce a další stavby, pozůstatky okrouhlého bergfritu i cisternu vytesanou ve skále. Dochovala se také část vstupního portálu.
Na konci 14. století se Lopata dostala do konfliktu s královskou mocí. Podle odborných přehledů ji roku 1397 obsadil královský hejtman Prokop a hrad následně připadl koruně. V první třetině 15. století jej držel Habart z Lopaty, uváděný také jako Habart Maršík z Hrádku. Prameny ho spojují s protihusitským postojem, ozbrojenými výpady a pleněním statků v okolí.
Čtyři měsíce obléhání a konec Lopaty
Habartovo působení nakonec přivedlo k Lopatě husitská a spojenecká vojska. Hrad byl obležen na podzim roku 1432. V pramenech se objevuje 23. i 27. říjen jako datum zahájení, bezpečnější je proto mluvit obecně o podzimu 1432. Obléhání trvalo přibližně čtyři měsíce a skončilo v zimě následujícího roku.
Obráncům postupně došly zásoby. Podle historického podání hrad zapálili a pokusili se uprchnout. Část posádky padla do zajetí, zatímco Habartovi se podařilo uniknout. Po dobytí byla Lopata pobořena a už nikdy nebyla obnovena. V pozdějších pramenech se proto objevuje jako pustý hrad.
V lese jsou vidět stopy celého bojiště
Nejzajímavější pozůstatky se nenacházejí pouze na skalisku. V okolí archeologové identifikovali palebná postavení těžkých děl, stanoviště lehčích palných zbraní, nejméně dvě prakoviště i prostor obléhacího tábora. Terénní nerovnosti, příkopy a valy tak vytvářejí pomyslnou mapu útoku. I bez zachovaných vysokých zdí lze pochopit, jak se obléhatelé k hradu přibližovali a odkud na něj vedli palbu.
Rozsáhlý požár při zániku hradu navíc paradoxně pomohl uchovat část jeho minulosti. Ve spáleništních vrstvách se zachovaly předměty každodenního života i vojenské výbavy, například keramika, dlaždice, železná přilba, části turnajového dřevce nebo kování štítu. První známé výzkumy zde v letech 1885 až 1887 prováděl archeolog František Xaver Franc. Lokalitou se později zabýval také Tomáš Durdík.
Tip na výlet lesy u Kozla
Lopata je volně přístupná archeologická a památková lokalita bez pravidelné návštěvní doby a prohlídkového okruhu. K místu se obvykle přichází po lesních cestách od rozcestí Pod Lopatou, odkud je to ke zřícenině přibližně půl kilometru. Přístup vede nerovným terénem s příkopy a zbytky zdiva, proto je vhodná pevná obuv. Parkování i značení se mohou v průběhu času měnit, praktické je řídit se aktuálními mapami a rozcestníky.
Výlet lze spojit s cestou k zámku Kozel, do Šťáhlav nebo s pokračováním podél Kornatického potoka. Na místě stojí informační panel s rekonstrukčním vyobrazením hradu. Největší odměnou však zůstává samotná procházka lesem: mezi stromy tu vedle skromných zbytků Lopaty vystupuje na povrch příběh hradu, který zanikl před téměř šesti staletími, ale jeho obléhací linie jsou v krajině stále čitelné.